Prejezd do vyzkumne rezervace Danum Valley Field Centre

Pet uzasnych dni (ctyri snorchlovaci) v Semporna uteklo jako voda. Vcerejsi den na Matakingu byl skvely. Prede mnou je opet presun do vnitrozemi. Konkretne do vyzkumneho centra v chranene oblasti Danum Valley.
Danum Valley je primarnim tropickym lesem, ve kterem ziji vzacni bornej
sti sloni a nosorozci. Take leopard oblackovy a jine kockovite selmy. Nejake ty opice vcetne orangutanu, lasicky, spousta ptactva....Proste zvireci raj. Do DVFC jezdi predevsim vedci zkoumat rostlinne a zivo
cisne druhy a cas od casu hlasi objev noveho druhu. Krome toho je tu misto i pro turisty, kteri si za zazitek zaplati na malajske pomery ne zrovna male penize. Ja si zarezervovala 2 noci v dvouluzkovem pokoji. Hostel je take v nabidce, ale od jidelny je vzdaleny asi 15 minut chuze, coz v noci muze byt opravdovy zazitek (kdyz nevite, ktere zvire vas z tmaveho lesa pozoruje.
V ramci ceny je do Danum Valley zajisteny odvoz od kancelare organizace, ktera je v Lahad Datu.
Vcera jsem si u nasi ochotne recepcni, ktera snad v hostelu i spi, zjistila odjezd autobusu do Lahad Datu. V 10 pry jede mikrobus a cena 40 ringgitu.
V klidu jsem si dobalila, rozloucila se s pratelskym personalem (recepcni si me pridala do pratel na FB) a vyrazila smer nadrazi u mesity. Mikrobus jiz byl z casti plny. Vyberci jizdneho se me nejdriv zeptal, odkud jsem a pak si rekl o 29 ringgitu. Asi dava cenu podle toho, jak je mu cizinec sympaticky. Pozdeji pri zjisteni, ze nejsem "diver", ale "jen" snorchler, zaspasoval a rekl cenu 39. To uz jsem ale mela davno zaplaceno.
O pul desate jsme vyjeli. Lahad Datu je od Semporny vzdalene 158 km a cesta trvala 2,5 hodiny. Bylo polojasno a my jeli krajinou plnou palem olejnych. Jak jinak. Obcas jsme mijeli nakladaky nalozene palmovymi orechy a take cisterny prevazejici palmovy olej. V pulce cesty prisla prvni policejni kontrola. A pred Lahad Datu dalsi, kde jsem musela ukazat pas. Policista byl mili, prohledl si prvni strankua popral pekny den.
Po celou cestu neklimatizovanym mikrobusem jsem se snazila fotit z okynka okolni krajinu.
Shodou okolnosti ridic vysazoval nektere pasazery u Fajar centra, kde sidli i kancelar Danum Valley Field Centra. Kancelar je v ulici pred malym regionalnim letistem.
Jelikoz jsme behem rezervace nemohla zaplatit onech 958 ringgitu (2 noci v chatce s plnou penzi a ruzne poplatky), protoze moje banka nedela prevody do zahranici v teto mene, platila jsem az v kancelari. Berou jen hotovost.
Shuttle-bus, ktery je v cene, odjizdi do Danum Valley 3x tydne - v pondeli, stredu a patek. Odjezd v 15 hod. Mela jsem tak temer tri hodiny k dobru. Behem hledani kancelare jsem objevila internetovou kavarnu, kterou mistni kluci vyuzivaji jako hernu. Bagl jsem nechala v kancelari a sla pojist - plain roti a teh tarik.
A pak na dve hodiny na internet konecne nahrat fotky do blogu.
Ve tri jsem byla vyzvenuta mikrobusem. Melo nas byt celkem 5, ale nakonec budu tuto noc jedinou turistkou ve vyzkumnem centru.
Cesta trvala 2 hodinky. Obcas prselo. Nejdrive jsme jeli po silnici, pozdeji asfaltku vystridal sterk a vymoly zpomalily cestu. Dostavali jsme se do praveho tropickeho lesa a ja z okynka sledovala, zda neuvidim nejake zvire.
Po pate jsem se ubytovala na recepci, dostala instrukce a klic. Dopredu si na dalsi den zamluvila rangera na ctyrhodinovy trek. Na vetsinu tras je treba tu mit doprovod. Na dnesni vecer jsem se zapsala na dvouhodinove nocni "safari". Cena 160 ringgitu je za auto a celkem nas bude 5, tak to bude levne.
Byla jsem dovezena k ubytovnam. Pekny pokojik se dvema postelemi, vetrakem, koupelnou, rychlovarkou, kdybych si chtela udelat caj.
Nazula jsem si svoje specialni fotbalove "antipijavicove" ponozky a vydala se na obhlidku arealu. Ten stoji u reky obklopen lesem, ze ktereho se neustale ozyvaji zvuky.
Od sedmi se podavaji vecere. Bufetova forma. Zde jsem se setkala se zbytkem posadky a jedinymi turisty v centru. Americky par a svedsky par. Pruvodcem nam bude mistni ranger Michael. Odjezd v osm.
Nocni safari
Nasedli jsme na drevena sedadla umistena na korbe jeepu. Na strese sedel jeden z rangeru a behem pomale jizdy hledal baterkou v okolnim lese znamky zivota. Jeste v arealu jsme narazili u cesty na srnce. Klidne si nas prohlizeli. O kus dal se do housti schovala cibetka. A pak jiz to tak snadne nebylo. Ranger nejakym zazrakem vystopoval letajici veverky v korunach stromu. Take jakysi druh ptaka. V tmavem lese obcas zablikala svetluska. Po tri ctvrte hodiny jizdy po ceste prych od centra jsme to otocili a jeli nazpet. To uz jsme nic nevideli.
Nejvetsim zviretem siroko daleko byl ale nas americky spolucestujici, ktereho vice nez priroda asi zajima pivo. Jiz behem vecere do sebe kopl dve plechovky singapurske znacky Tiger a pak si obcas odkrkaval. Takovy ten typ "vsechno znam, jsem vtipnej a hrdej Amik a ostatni narody jsou mi u...). Po klasicke otazce na me, odkud jsem, zareagoval "Ok" a podle vyrazu marne lovil v mozku, kde ze ta Ceska republika lezi. Jak jsem rada, ze s touto skupinkou zitra nejdu na vylet. Nastesti jsou s mistni agenturou a ja budu mit vlastniho rangera a nikoho, kdo by mi rusil zvirata v lese blbymi komentari.
Za necelou hodinu a pul jsme byly nazpet. Nechala jsem skupinku s krkajicim Amikem, at si zaleze na ubytovani a sla se s baterkou projit. Dole u lesa jsem zahledla dalsiho srnce. Stal tam a ziral na me.
Kdyz jsem se vracela, oslovil me jeden ranger, ktery bude zrejme zitra mym pruvodcem a poradil mi si privstat, protoze zvirata jsou aktivni brzy po ranu. To jsem mela v planu. Snidane jsou od sedmi, tak si predtim projdu areal.