miércoles, 23 de marzo de 2016

Navrat do Evropy






Navrat na Mallorku se mi protahl o den. Ve Francii a Spanelsku od nedele stavkovali nekteri zamestnanci letist a muj let z Londyna do Palmy byl zrusen. To jsem zjistila az pote, co jsem se hodinu a pul trmacela metrem z Heathrow na letiste London City. Dalsi let mi nasli az na dalsi den a to jeste ne primy, ale pres Barcelonu.
Takze jsem si na informacich nechala zjistit, kde se nachazeji nejake hostely a zamirila metrem na zastavku Kings Cross. Prvni hostel byl plne obsazeny, druhy nastesti mel volnou postel. Cena samozrejme nesrovnatelne vyssi nez na Borneu. Bylo devet hodin rano a ubytovat jsem se mohla az od dvou. Nechala jsem velky bagl v uschovne a sla na prohlidku mesta. V Londyne jsem byla jiz potreti, takze jsem to nebrala jako poznavacku, ale jako prochazku po zajimavych zakoutich mesta. Picadilly, parlament s Big Benem, fotka s "bobikem", prochazka podel Temze k Shakespearovu divadlu The Globe, pres Millenium Bridge ke katedrale sv.Pavla, ulicemi London City ke Covent Garden a po treti zpet na hostel.
Nasledujici den jsem mela let ve tri z Heathrow. Zrovna to rano, kdy teroristi zautocili na letisti a metru v Bruselu. Na cestu na letiste jsem radeji vyrazila drive a doufala, ze jej nezavrou. Nastesti jsem odletela. V Barcelone mela jen neco malo pres hodinu do dalsiho letu a to jsem musela nejdrive projit pasovou kontrolou, nechat si vytisknout letenku (z nejakeho duvodu mi ji nemohli vytisknout v Londyne), projit bezpecnostni kontrolou a najit branu. Akorat na cas.
Domu jsem se dostala az po pulnoci.
Takze zaver te uzasne cesty po Borneu nebyl zrovna idealni.

domingo, 20 de marzo de 2016

Zabavny posledni den - Universal Studios na ostrove Sentosa








Sest tydnu na ceste jsem zakoncila celodenni navstevou zabavniho parku Universal Studios na ostrove Sentosa. A byla to opravdu legrace. Puvodne jsem si myslela, ze se kolem treti presunu treba do Chinatown, ale cas v arealu se sedmi tematickymi filmovymi okruhy rychle utikal.
Noc v hostelu nebyla z nejlepsich. "Drazi" spolubydlici (zrejme z Malajsie. Jsou tam ted skolni a univerzitni prazdniny) ne a ne drzet pusu. Kolem pulnoci se zacali chystat na tah, ze ktereho se vratili po pate. Nebylo jim cizi si poustet nahlas hudbu (o sluchatkach asi neslyseli) a sustit sacky.
Po osme jsem se sbalila, nechala veci v uschovne a vyrazila na metro smer Harbour Front. Odtud po pesim moste na ostrov plny zabavy. Jelikoz byla nedele a v Singapuru je plno turistu, bylo tam jiz kolem desate plno. Atrakce vetsinou otviraji v deset. Vcera jsem se rozmyslela, kam se pujdu podivat. Vseobecne mistni atrakce nejsou z nejlevnejsich. Stejne jako vse v Singapuru. Jiz pri minule navsteve Sentosy jsem pomyslela na Universal Studios, ale kvuli cene jsem tam nesla a zvolila muzeum Madame Toussand a Akvarium. Tentokrat jsem si ale filmovou atrakci nenechala ujit.
Pri placeni kartou je sleva nekolik dolaru. Ke vstupence jsem dostala voucher na nejaky hrnek.
A zabava mohla zacit. Prosla jsem casti Hollywood. Za nim je cast Sci-fi, ktere dominuje docela drsna horska draha. Vlastne dve drahy. Za nim je cast Stary Egypt, Ztraceny svet, Shrekovo kralovstvi a oddil Madagaskar. Sedmy Vodni svet byl kvuli udrzbe zavreny. V kralovstvi "far far away" jsem se pobavila na 4D projekci Shrekova dobrodruzstvi. 3D bryle, hybajici se sedadla, padani vody a lechtani na nohach.
V egyptskem oddilu jsem si uzila prvni adrenalinovou jizdu tmou se specialnimi efekty. Horske drahy v Shrekove kralovstvi jsou slabsi odvar. Pak jsem se presunula k te silene horske draze, kde se svisti vysokou rychlosti nahoru a dolu, obcas s hlavou dolu. Vsechny veci je treba nechat ve skrinkach. Ty jsou tam zdarma zhruba na padesat minut a kazdy si ji pronajima otiskem sveho prstu. Otiskem prstu se take pote otevre. Takze na horskou drahu netahnete ani klic. I ten by behem te silene minuty mohl vypadnout. Dve rozdilne drahy jsou navzajem propletene. Prvni "Human" ma sedadla ukotvena na klasickem podkladu a je trosku mirnejsi. Sedadla druhe drahy jsou upevnena na konstrukci nad hlavou a tady jsou okamziky, kdy svistite hlavou dolu. Nic pro slabe povahy. U obou horskych drah je upozorneni, ze se mohou zucastnit jen ti v dobre fyzicke kondici. Nejdrive jsem sla na "mirnejsi" drahu. A pote na tu horsi. Byla to ale jizda. I kdyz jsem se neubranila rvat hruzou pri kazdem prudkem sesupu, dala jsem si obe horske drahy odpoledne jeste jednou. Stejne tak 3D jizdu s Transformery.
Za voucher jsem dostala lahev ve tvaru Shreka.
Obcas se v ulicich konala tematicka show po niz se konalo foceni s postavickami. Po sedme jsem opustila zabavni park a vydala se metrem na hostel. Sprcha a hura na metro smer letiste. A pred pulnoci jsem jiz mirila smer Londyn.

sábado, 19 de marzo de 2016

Prelet z Bornea do Singapuru






Necelych sest tydnu uteklo jako voda a nastal den odletu z Bornea. Predtim, nez ale zamirim zpet do Evropy, stravim jeste dva dny v Singapuru.
Vcerejsem jsem stravila prochazenim nakupnich center. Rano prselo a stejne jsem nemela nic jineho na programu. Kdyby zrovna kvetla rafflesie, jela bych do NP Gunung Ganding.
Let do Singapuru je pred desatou, takze budicek po seste a po sedme jsem nasedla do taxiku, ktery stal v ulici a nechala se odvezt na letiste. Klidne jsem mohla vyjet i o neco pozdeji. Dve hodiny pred odletem jsem jiz sedela u brany. Air Asia ma moderni online check-in. V masince si sami vytiskneme kod na zavazadlo, to pak dame na pas, nacteme letenku a kod na zavazadle a je to. Samozrejme za asistence zamestnankyn spolecnosti. Jak jsem behem letu zjistila, bezpecnostni kontrola tu neni tak striktni jako v Evrope. Klidne si na palubu muzu vzit lahev vody. Spise se tu kontroluje, zda nekdo nema v prirucnim zavazadle noze a nejake spreje.
V Singapuru jsme pristali v jedenact. Imigracni a vyzvednuti zavazadla byla rychlovka. Ve stanku dopravni spolecnosti SMRT jsem si dobila svoji EZ-link kartu, na ktere jsem mela od minula jeste pet dolaru. Po dvanacte jsem vysedla na stanici Levander a zamirila do hostelu Travellers Loft. Je asi o deset dolaru levnejsi nez Five Stnes Hostel, ve kterem jsem bydlela minule. To je tim, ze nyni jsem v indicke ctvrti a ne v kolonialni ctvrti.
Recepcni mi rekla, ze ubytovat se muzu az ve dve. Myslim, ze postel jiz byla nachystana, jen nejak moc cti pravidla. Kolikrat jsem se jiz ubytovala pred stanovenou hodinou pro check-in. Nechala jsem tedy velky batoh v uschovne a sla hledat smenarnu a misto, kde bych poobedvala. A pak zpet na hostel. Vydavat se mi do mesta v pohorkach a s nalozenym batuzkem se mi nechtelo.
Pokojik byl dost maly. Na jedno prespani dobre, ale dele bych v tomto hostelu nezustavala. Za pouziti PC si uctuji dolar za ctvrt hodiny a celkove ta atmosfera nebyla tak uvolnena jako v tom minulem hostelu.
Po ubytovani jsem jiz konecne mohla jet na obhlidku mesta. Zamirila jsem na stanici Promenade. Chtela jsem navstivit to, co jsem minule nevidela. Jako nejvetsi fontanu obklopenou mrakodrapy. Kolem je velke nakupni centrum se stresni zahradou.
Prosla jsem se velkou divadelni budovou Esplanade. Z jedne strany Marina Bay znela hudba. Nejaky koncert. Prosla jsem se po novem "jubilejnim" moste otevrenem loni v prosinci u prilezitosti 50m vyroci singapirske nezavislosti. Kolem sochy Merliona bylo plno turistu. Jak bylo poznat, ze maji Malajci prazdniny. Kdyz jsem tu byla v listopadu 2014, tak natriskano tu nebylo. Prochazela jsem se po promenade lemovane bodovami hoteloveho komplexu Fullerton. Uz jsem si to mirila do Chinatown, kdyz jsem si vsimla plakatu s dnesnim datem a jakesi akce v Marina Bay. Melo jit o nejaka svetla. Zacinalo to v sest. Takze za dvacet minut. Navstevu Chinatown jsem odlozila na dalsi den a zamirila nazpet. Kratce se zastavila na nabrezi Boat Quay v kolonialni ctvrti.
Tam, kde se konal onen koncert, probihala cela akce. Zjistila jsem, ze dnes se po cele zemekouli porada Hodina Zeme, kdy se na hodinu zhasnou svetla vyznamnych budov a pamatek. V Singapuru se tak melo stat o pul devate. Predtim ale probehla akce na podporu proti odlesnovani v Indonesii a proti klimatickym zmenam. Akce pod zastitou WWF. Slo o snahu o zapis do Guinessovy knihy rekordu v poctu ucastniku provadejicich 2 minuty joginske stani na jedne noze. Tak jsem se pripojila.
Konaly se tri pokusy. Vsechny tri jsem ustala.
Pockala jsem si na pul devatou, kdy se melo panorama mrakodrapu a hotelu Marina Bay Sands ponorit na hodinu do tmy. Nakonec v dany cas zhaslo jen par neonovych napisu. Svetlo v kancelarich a hotelu zustalo. Mozna pozdeji se vice zhaslo, ale to uz jsem byla na ceste zpet na hostel.

jueves, 17 de marzo de 2016

Dopoledni vylet v NP Bako, odpoledni nakup suvenyru v Kuchingu


















Kolem pate rano zacal tropicky lijak, ktery trval az skoro do osmi. Jen jsem ve spanku slysela, jak dest bubnuje do strechy. Jinak se spalo dobre. Kolem chatky se vytvorilo jezero. Dojit suchou nohou na snidani bylo nemozne. Tedy, dokud prselo. Bosky, s nazouvaky v ruce jsem prosla "jezerem" do hlavni budovy. Kahauove se stale jeste pohybovali na stromech v blizkosti parku. Behem snidane prestalo prset a to jezero se z casti vsaklo, takze na zpatecni ceste jsem se nemusela brodit dvema centimetry vody na chodniku. Sbalila jsem si tech par svestek do batohu, rozloucila se s Claire a vydala se na vylet k plazi Paku. Zdolat tech 800 metru mi mela zabrat hodinu, ale za pul hodiny jsem byla na plazi. Cesta tam byla po tom vydatnem desti male dobrodruzstvi. Stezka byla nejen plna vody, ale chodilo se po kamenech a korenech stromu, nekdy drevenem schodisti. Na mnoha mistech ze svahu padala voda. Vodopad na zacatku trasy byl dnes hlucny. Prochazka to byla ale pekna. Celkove se mi zdejsi krajina libi. Spousta zelene, piskovcove skaly, voda. Plaz jiz tak okouzlujici nebyla. Krome me na plaz doslo jeste par lidi vcetne Malajce s dcerou, kteri byli v Bako poprve. K plazi priplul motorovy clun. Za chvili na me Malajec volal, jestli se take nechci zucastnit projizdky kolem pobrezi. Jen za 7 ringgitu nas majitel clunu vezme ke skale, ktera se svym tvarem stala jednim ze symbolu narodniho parku. Pripomina totiz hlavu kobry. Na projizdku kyvli vsichni, co zrovna byli na plazi. Behem jizdy zacalo mirne prset. Za chvili prestalo. Bylo mi jedno, jestli zmoknu. Stejne jsem na sobe mela propocene tricko, ktere jsem se tesila, az v Kuchingu sundam.
Obkrouzili jsme cast pobrezi a zamirili zpet ke sprave parku. Na plazi byl hloucek turistu, kteri prijeli s nejakou agenturou na den a pozorovali kahauy nosate. Bylo pred jedenactou a mirne mzilo. Dalsi vylet po nejake z tras se mi nechtel podnikat. Nastal cas navratu do Kuchingu. Nez se nas nashromazdilo vice, bylo pul dvanacte. Kormidelnik nam behem cesty ukazoval zajimava mista. Videli jsme orla. Pred dvanactou jsem vysedla v Bako Bazar. Za chvili prijel autobus. Zpet v Kuchingu jsem byla pred jednou. Hned jsem zamirila na hostel sundat ze sebe to smradlave propocene a spinave obleceni, dat si sprchu a pak na nakup suvenyru.

miércoles, 16 de marzo de 2016

Vylet za kahauy nosatymi do NP Bako











O vikendu jsem se snazila zarezervovat noc v hostelu v NP Bako, ale vsechny postele byly jiz obsazene na cely tyden. Narodni park jsem chtela videt a tak jsem se sem rozhodla vydat na jednodenni vylet. Na internetu ale pisi, ze se muze na posledni chvili nejake misto uvolnit, tak jsem si vzala i pyzamo, rucnik a zakladni higienicke potreby, co kdyby se mi podarilo sehnat levne ubytovani.
Vstavala jsem v sest, abych chytila prvni autobus v sedm. Ten jezdi do Bako Bazar k terminalu clunu a pokladne narodniho parku. Krome me byli v autobuse jeste ctyri dalsi batuzkari. Tri Nemci a Australanka, se kterou jsem se potkala na vylete v Mulu. Vsichni meli zamluvene pokoje. Nabidli mi, ze maji v pokoji volnou postel, ze muzu prenocovat. Kyvla jsem na nabidku Claire. Takze stravim v NP Bako dva dny a nemusim se nikam hnat.
Zpatecni jizdenka na clun stoji 40 ringgitu a oproti informaci z LP se nemusime vracet vsichni spolu. Kazdy ma svoji jizdenku a vrati se, kdy chce. Na pokladne narodniho parku jsme kazdy zaplatili vstupne 20 MYR. Vstupenky pokladni pricvakl na formular, ktery Claire vyplnila a ktery se tykal jejiho zamluveneho ubytovani.
Pak jsme sli zaplatit dopravu clunem. O pul devate jsme vyrazeli po rece a podel pobrezi ke sprave parku. NP Bako je znamy svym rozeklanym pobrezim s mangrovy a cetnym vyskytem kahauu nosatych. Parkem vede nekolik stezek.
Plavba na clunu trvala asi 15 minut. Jiz z lodi jsme mohli obdivovat skalni utvary na pobrezi. Pripluli jsme k plazi, na ktere hledali neco k snedku divoka vousata prasata. Proste se tam tak prochazela. Na dalsi jsme narazili u cesty ke sprave parku. Nijak nam nevenovala pozornost. Vrtela si ocaskem a cumakem dal rejdila v zemi. O kus dal jsem si u cesty vsimla zeleneho skorpiona. Jeste jsem ani nedosla na recepci a jiz tolik zvirat.
U recepce Claire zjistila, ze nechala formular se vstupenkami na molu. Nastesti to nebyl zase takovy problem. Vyhledali jeji rezervaci a ve dve jsme se mohly ubytovat. Pozadaly jsme o mapu a pak se kazda vydala po svych. Predtim, nez se kdokoliv kamkoliv vyda, musi svoji trasu zapsat na recepci a po navratu se odepsat. To, kdyby se nahodou nekdo ztratil, aby jej meli kde hledat.
Ja jsem se zapsala na trasu k male plazi Pandan Kecil. Cesta tam dlouha 2,6 km mela zabrat 1,5 hodiny. I s cestou nazpet tri hodiny. Idealni trasa na dopoledne. Podel pobrezi jsem se vydala po drevenem chodnicku k hlavnimu rozcestniku. Trasa byla plna schudku z korenu, dreva, po piskovcove cestice a drevenych chodniccich. Po vetsinu doby stezkou tekla voda. Slunce svitilo a ja se zacinala pekne potit behem toho stoupani a ceste na slunci. Rano jsem nekde vytratila opalovaci krem, ktery jsem mela v bocni kapse. Takze uz se vecer vidim s cervenym oblicejem a rukama.
Byla to pekna prochazka. Kdyz jsem dosla na vyhlidku nad plazi, objevilo se prede mnou pekne panorama. Samotna plaz zase tak ohromujici nebyla. Bylo na ni naplaveno dost odpadku.
Zde jsem potkala francouzskou rodinu z Reunionu, kteri byli v NP Mulu na vylete ke Clearwater Cave.
Bylo po jedenacte a ja zacinala mit hlad. Prede mnou byla jeste cesta zpet. Na ni jsem narazila na ctverici Cechu.
Kolem pul jedne jsem byla zpet na recepci. V samoobsluzne restauraci si nalozila na talir nudle s masem. Byl odliv. Plaz se zvetsila a dalo se dojit ke skaliskum na jednom okraji. Piskovec tu hraje vsemi barvami a vytvari zajimave obrazce a tvary. Na obnazenem dne se obcas prochazeji male rybky "s nohama". Zvlastni druh zijici v mangrovech, ktery pochoduje ze souse do vody.
Ve dve jsme se potkaly s Claire, prevzaly klice od triluzkoveho pokoje a pak se na terase bavily pozorovanim drzych makaku, kteri nas prisli navstivit. Tady je treba si davat pozor na veci a nenosit nic v plastikovych taskach, ktere jsou pro opice znamenim, ze mate jidlo a dokud jim nedate tasku, nenechaji vas na pokoji.
Kolem treti jsem se vydala na druhou stranu od parku zdolat kratsi trasu Tg.Sapi a T.Delima. Stezka na vrchol mysu Sapi byla prikra a plna schodu. Dlouha je jen 400 m. Kolem stezky se motala skupinka makaku. Nastesti prede mnou utikali do lesa. Tyhle zradne opice vubec nemusim.
Zacalo se ozyvat narazene koleno. Dnes rano mi to na mokrem chodniku podklouzlo a pekne jsem si sedla a narazila koleno. S temi chodniky by v Kuchingu meli neco delat.
Stezka konci na vyhlidce na zatoku Assam se spravou parku. More uz pekne ustoupilo. Suche kmeny stromu u pobrezi ji byly na suchu. Sesla jsem opet dolu a zamirila na stezku k zatoce Delima. Zde bych teoreticky mela mit moznost videt kahauy. Zatoka je totiz plna mangrovniku. Diky odlivu jsem se mohla prochazet kolem mangrovniku a kolem skal. Ty nekde vytvarely jeskyne. Krabi se prohaneli po melcine, v pisku lezely perletove lastury. Kahauove nikde. A ja uz kvuli kolenu zacinala kulhat. Nastesti tato stezka nebyla do kopce a z kopce jako ty dve predchozi. Dosla jsem do parku, v kantyne si koupila plechovky isotonickych napoju a chtela si sednout ke stolu. V tom jsem si u plaze vsimla pochodujici rodinky kahauu nosatych. Usadili se na velkem strome pred budovou spravy parku a vecereli listy. Chvili jsem je fotila. Pak si konecne sedla na drink. Pozdeji se v parku opet objevila vousata prasata.
V osm jsme se vydali na nocni prochazku. Celovku jsem zapomnela v Kuchingu. Pry jsme ale celovku nepotrebovali. Melo jit s nami dost pruvodcu se svetlem. Sli jsme po drevenem chodnicku kolem parku a videli podstatne mene zvirat nez v Mulu. Jednu zmiji, nejake zaby, hmyz. Po dvou hodinach jsme se vratili. Prasata se rozhodla spat v parku.

martes, 15 de marzo de 2016

Výlet do Sarawak Cultural Village v Damai aneb jak jsem se stala součástí kulturní show

Ráno jsem hodila prádlo na vyprání, posnídala a po půl deváté se vydala k hotelu Gran Margherita, odkud jezdí shuttle busy do Damai k plážovému resortu a také kulturní vesnici. Do Damai prý jezdí běžně autobusy, ale cesta zabere více času. První shuttle vyrážel od hotelu ve čtvrt na deset a na místě měl být za hodinu. Kulturní show začínala o půl dvanácté.
Na recepci jsem se zeptala na shuttle, protože jsem žádný neviděla. Recepční mi řekl, že si mám sednout, že za chvíli dorazí člověk, který dopravu organizuje. Ten mi na papír napsal časy odjezdů nazpět a vzal si ode mě celou částku za zpáteční dopravu (24MYR) i se vstupným (60 MYR) a vystavil mi stvrzenku. Nasedla jsem do přistaveného minivanu a vydala se na celodenní výlet. Po cestě jsme ještě nabrali další lidi.
Sarawak Cultural Village je živým muzeem v přírodě. Stojí na úpatí legendami opředené hory Santubong zhruba 35 km severně od Kuchingu. Hlavním cílem je seznámit návštěvníky se sedmi hlavními etniky Sarawaku, jejich tradičním obydlím a životem. Sarawak Cultural Village byla postavena v roce 1990 a od té doby sbírá jedno ocenění za druhým za nejlepší kulturní atrakci. Kulturní vesnice je otevřená denně od 9 do 17. Součástí je téměř hodinová show, která probíhá dvakrát denně.
Do Damai jsme dorazili po čtvrt na jedenáct. Slabě pršelo. Hora Santubong byla zahalená v mracích. Od pracovníka, který se u vstupu staral o vítáné návštěvníků, jsem dostala nálepku, kterou jsem měla mít na tričku a také pas, do kterého jsem měla sbírat razítka. Kulturní vesnice je složená z domů sedmi etnik. V každém domě bylo razítko, které jsem otiskla na příslušnou stránku pasu. V pasu jsou popsány stručné charakteristyky všech sedmi etnik i tance, které během kulturní show můžeme vidět. I když jsem měla asi hodinu čas před kulturní show, sedla jsem do restaurace a abych zaplnila žaludek, dala si “nasi lemak“. Rýže vařená v kokosové vodě, trocha pražených buráků, smažené sušené rybičky, vejce a  pikantní pasta. Tohle jídlo není zrovna mým favoritem.
Jelikož lilo jako z konve a začátek show se blížil, zůstala jsem v restauraci. Na pozdější procházku jsem měla dostatek času. Nazpět jsem chtěla jet spojem ve čtvrt na čtyři.
Do sálu jsem vstoupila mezi prvními a zaujala místo v první řadě uprostřed. Velkou část publika tvořili Malajci, kteří měli nějaké prázdniny. Téměř hodinová show byla skvělá. První tanec byl společný pro všechna etnika. Poté předvedli svůj tanec Ibánové – Ngajat Lesong – válečníci ukazující svoji sílů zvednutím v zubech dvacetikilové klády. Poté přišel na řadu tanec oslavující sklizeň etnika Bidayuh. Tanec Alu-Alu etnika Melanau se předvádí běžně během pohřební ceremonie. Jeden z umělců se točil na vysoké bambusové tyči. Poté začala zábavná show etnika Orang Ulu. Za malebných zvuků sapé přitančil válečník. Tanec Kanjet Ngeleput se tančí před výpravou do džungle za lovem pomocí foukačky. Umělec zapojil i publikum. Posunky upozorňoval na svoje sporé oblečení a vyhrožoval. Sál se smál. Foukačkou sestřelil dva nafouknuté balonky na straně pódia a pak začal hledat v publiku. A ukázal na mě. Měla jsem s ním jít na pódium. Já v šortkách a třičku. Pobaveně jsem hrála jeho hru a publikum se bavilo. Prohlídl si mě od glavy k patě a naznačil, že mám sundat sandále. Pak se zašklebil, že mi smrdí nohy. S tupou mačetou se zeptal obecenstva, jakou část ruky mi má useknout. A pak jsem měla foukat a sestřelit poslední balónek asi z desetimetrové vzdálenosti. Umělec mi podal nabitou foukačku a rychle mi anglicky zašeptal, aby to publikum neslyšelo, že mám mohutně fouknout. Mohutně jsem foukla a šipka zasvištěla pár centimetrů pod balónek. I druhý pokus selhal. Válečník mě s kroucením hlavy a výrazem, že jsem neschopná válečnice, vzl za ruku a dovedl až k okraji pódia. Zde jsem zamířila dvoumetrovou foukačku na balónek, který byl jen pár centimetrů od okraje doukačky a balének sestřelila. Za to jsem sklidila velký potlesk. Poté jsme se s válečníkem za dalšího velkého potlesku uklonili a já šla na svoje místo sledovat zbytek show.
Následoval malajský tanec za doprovodu zpěváka a nakonec ještě jeden děkovný tanec všech umělců. Poté jsem se mohla vydat na prohlídku vesnice. Zvolila jsem prohlídku opačným směrem než ostatní návštěvníci, abych se vyhla davům v domech. Počasí se umoudřilo a dokonce vysvitlo i slunce.
Díky svému vystoupení mě po cestě vesnicí ostatní návštěvníci s úsměvem zdravili a někteří i poukázali na moje foukací (ne)schopnosti.
V jednotlivých domech převáděli i výrobu tradičních sladkostí. Ochutnávka ale nebyla zdarma jako v Mari Mari Cultural Village v Sabahu, ale za poplatek. První jsem si prohlédla tradiční malajský městský dům. Vedle stojí na vysokých kůlech dům etnika Melanau. Toto etnikum tvoří necelých 6% sarawacké populace a žije u centrálního pobřeží. Na rozdíl od ostatních etnik se živí ságem a ne rýží. Výroba sága a příprava palačinek ze sága byla předváděna kousek za domem.
Prohlédla jsem si dlouhý dům Ibánů. Na stropě se houpalo několik lebek, na stěnách zavěšené masky. V jedné části si mohli návštěvníci za deset ringgitů vyzkoušet některý z typických krojů zdejších etnik. Ibánové tvoří třetinu sarawacké populace a jsou označováni i jako mořští Dayakové. V minulosti byli lovci lebek.
Dům etnika Bidayuh jsem již znala. Fasáda velkého domu na kůlech etnika Orang Ulu byla pomalována typickými saravackými ornamenty. Toto etnikum tvoří asi 5,5% populace a zastřešuje etnika Penan, Kayan a Kenyah. Žije především u řek V minulosti byli známý jako výrobci mačet a mečů. A také hudebního nástroje sapé.
V malé chýši si návštěvnící mohli zkusit střílet z foukačky. Za svahu padal malý vodopád. Z druhé strany chýše bylo jakési spáleniště. U chodníku přitom stála cedule Penan. Že by zdejší dům Penanů potkal stejný osud, jako domy ve vesnici u NP Gunung Mulu? Toto etnikum nějak nechápe, že dřevěné domy hoří.
Jako poslední jsem si prohlédla dům čínského etnika, které se v Sarawaku usídlilo na počátku 19. století a dnes tvoří jednu třetinu popolace. Farmářský dům byl vybaven starými nástroji na zpracování pepře. Sarawacký pepř je vyhlášený. Zde jsem si koupila balíček rýžových sladkostí.
O půl třetí jsem zamířila ven z areálu kulturní vesnice. Chtěla jsem si prohlédnout nedalekou pláž. V plánu na poslední den před odletem jsem měla relax na zdejších plážích. Pobřeží mě ale zklamalo. Část, kterou jsem viděla, mě moc k relaxu nelákala. Takže jsem si alespoň ušetřila cestu poslední den.