Prejezd do Bruneje

mesita v Labuanu

V noci prselo a behem rana se voda z ulic zacala na slunci vyparovat. Z toho vzniklo jeste vetsi vlhko. Jelikoz jsem se mohla z ubytovani odhlasit do dvanacti (coz mi vyhovovalo vzhledem k tomu, ze trajekt do Bruneje mi odjizdel o pul druhe), jeste jsem se vydala na prochazku ulicemi. Snidani jsem vyresila u Indu bananovou roti a normalni roti canai. A pak se vydala k velke mesite, kterou jeste nemam vyfocenou. Jeste nez jsem k ni dosla, jiz ze mne lilo. Obesla jsem ji a zamirila zpet do centra. V turistickych informacich jsem se marne ptala na pohledy. Nikde jsem na zadne nenarazila, ani v duty-free shopech, ani na terminalu...nikde.
V jednom bezcelnim obchode jsem si koupila za pakatel maly parfemek "be delicious". Na krabicce bylo napsano, ze tento produkt nema nic spolecneho s originalni znackou od Donny Karan. To,aby padelatele nemohl nikdo zalovat.
Az do pul dvanacte jsem se pak "chladila" na pokoji se zaplou klimatizaci.
Cekarna na terminalu trajektu je nastesti take klimatizovana. V jednu jsem se sla nalodit. Dostala do pasu vystupni razitko. Na lodi pak vyplnila vstupni formular do Bruneje.
Expresni lod nastesti nebyla tak vychlazena, jako trajekt na Labuan. Cesta trvala jen neco malo pres hodinu a tentokrat jsme byly na palube dve Evropanky. Sabine z Nemecka se pak "prifarila" na ceste z pristavu Serasa vzdaleneho od hlavniho mesta Bruneje asi 20 km a i do hledani ubytovani.
Na pasove kontrole jsem dostala do pasu razitko povolujici mi pobyt na 90 dnu. Pritom zustanu jen 4 (vcetne dneska a dne odjezdu). Pred halou jsem vymenila do zacatku 200 ringgitu za brunejske dolary. Zbytek pak vyberu z bankomatu. Jak jsem zjistila, vyberem je lepsi kurz.

Brunejsky dolar je na stejne urovni jako singapursky. Od 70.let panuje mezi obema zememi dohoda o rovnem kurzu. Proto se v Singapuru muze platit brunejskymi dolary a naopak. Vzhledem k tomu je take Brunej zhruba stejne draha jako Singapur. Ovsem mene futuristicka a vyspela. Zatimco Singapur je ekonomickym centrem JV Asie, Brunej zije z tezby ropy. Pri ceste autobusem do centra jsem si vsimla cen benzinu na benzince. 50 centu za litr!! To je cca 9 Kc/ litr!!!! Kolikze dnes stoji litr benzinu v Cesku?!! A to uz jsem si v Sabahu vsimla, ze je benzin o hodne levnejsi nez v Evrope.
Od terminalu v Seresa mely jezdit do centra Bandar Seri Begawan (zkracene BSB) autobusy. Taxikar nam ale rekl, ze na ne neni spoleh. Ze nas odveze na zastavku do nedaleke Muara, odkud pak urcite nejaky bus pojede. Jenze by si uctoval B$10. Pritom samotna jizda busem do centra by mela prijit jen na 1 dolar. Odmitly jsme. Za chvili prisel jeden z cestujicich a rekl to same, ze busy jezdi jen obcas a ze pokud nemate vlastni auto, je tezke se nekam dostat. Za chvili pro nej prijel nejaky znamy. Nabidl nam, ze nas odveze na stanici v Muara. S diky jsme nasedli do moderniho Landroveru. A za chvili jiz byly na zastavce, kde nam poradili se zeptat ridice autobusu.
Za ctvrt hodiny prijelo nekolik linek. Na doporuceni jsme nasedly do c.38, ktere jede kolem mladeznickeho centra Pusat Belia, kde jsem mela vyhlidnuty levny, ale dobry hostel. Jizdne byl dolar a dostaly jsme maly papirovy ustrizek s nejakymi cisilky jako jizdenku. Kazdy nastupujici tu vhodi minci do takove otevrene kasicky u dveri a ze skrinky u sedadla ridice vyjede listek. Zvlastni system.
Projizdelo se upravenou krajinou s nove vypadajicimi vetsinou zdenymi domy. Zadne palmy olejne. Tahle zeme zije z ropy a nemusi tak nicit svoje lesy.
Projeli jsme kolem obrovskeho arealu honosneho sidla premiera. Vysedly jsme u moderne vyhlizejiciho mladeznickeho centra a sly hledat recepci. Ve velkem sale byla nejaka vystava. Nikdo ale nebyl na recepci. A jak nam pozdeji rekl nekdo z organizatoru, hostel je az do poloviny brezna uzavren. S litosti jsme tedy vyrazili o nekolik ulic blize nabrezi a vlezly do dalsiho tipu Lonely Planet - do KH Soon Reshouse. Postel v petiluzkove loznici za 15 dolaru. Byla to druha nejlevnejsi moznost. Klimatizace z roku raz dva a zadna wi-fi. Na to mi recepcni rekla, ze jsme v levnem ubytovacim zarizeni. Kdyby jen vedela, ze v Malajsii jsem byla v mnohem levnejsim hostelu, ktery byl modernejsi a wi-fi byla samozrejmosti...v okolnich kavarnach ale internet je.
O patro niz jsem se zasla zeptat do agentury Borneo Guide na celodenni vylet do NP Ulu Temburong, ktery bych chtela podniknout zitra. Pry maji dve skupiny, ale musi se zeptat, zda bych se k nim mohla pridat. Daji mi vedet pozdeji.
Se Sabine jsme vyrazily najit bankomat. Ja se pak chtela jen tak prochazet a nekde neco pojist. Sabine me premluvila na projizdku vodnim taxi kolem vodnich vesnic a do mangrovnikovych lesu, kde by jsme mohly videt kahauy nosate. Slo hlavne o levnejsi cenu, kdyz na to budeme dve. Nejdrive jsme si v jedne restauraci vyzvedly jidlo s sebou a pak zasly ke stanovisti vodnich taxikaru. Ti se o nas pretahovali. Pry pulhodinova jizda za 20 dolaru pro obe. My chtely hodinovou projizdku. Cenu nam dal 30 dolaru. Nasedly jsem a vyrazily zatokou Sungai Brunej do vnitrozemi. Bylo tri ctvrte na sest a slunce se jiz blizilo k obzoru. Tu hodinu ale jeste melo byt svetlo.
Projizdeli jsme kolem mangrovu. Na kopci se objevil jakysi palac pripominajici francouzsky Panthenon. Minuli jsme piskovnu a zajeli dovnitr mangrovu, kde jiz jedna skupinka turistu sledovala vrsky stromu, kde v dalce sedeli "nosatci".
Vydali jsme se dal. Zastavili u dalsiho mista, kde dokonce kahauove netradicne sedeli na palme. Tyto opice totiz ziji v mangrovech a zivi se listy, ktere jsou pro ostatni opice jedovate. Jejich zaludek to ale zvladne.
Chvili jsem je fotili a pak zamirili zpet. Behem zpatecni jizdy se nam naskytl uzasny pohled na sultanuv palac Istana Nurul Iman, ktery ale neni pristupny. Jeho zlate kupole nasvetlene zapadajicim sluncem zarily.
Zpet u centra jsme zajeli mezi domy vodni vesnice Kampung Ayer. Ta se rozklada na obou brezich zalivu a je pry nejvetsi vodni vesnici na svete. Pry zde zije na 20 tisic lidi.
Vysedly jsme po hodine opet na nabrezi. Slunce jiz prakticky zapadlo. Jeste nakup vody a pak jiz na hotel. Recepcni mi sdelila, ze zitra na zadnou tour nejedu, ale mam se rano stavit v kancelari spolecnosti.