Den v Kuchingu

Probudila jsem se do destiveho dne. Lilo jako z konve. Recepcni rekla, ze tak bude cely den. Pockala jsem si, az dest zmirni na mzeni, vzala destnik a sla na prohlidku mesta. Opalovaci krem jsem s sebou nebrala, coz byla chyba, protoze behem dne se vycasilo a do vecera jsem byla pekne cervena.
Jako prvni jsem zamirila najit ulici Satok, kde se mel konat velky nedelni trh. Tak nejak jsem ale bloudila a drive dosla k etnografickemu muzeu. Nutno dodat, ze nektery typ chodniku je po desti pekne nebezpecny. Kachlicky jsou pokryte tmavym, velmi klouzavym, povlakem. Zrejme nejaky druh mechu nebo plisne z vlhka. Neprijemna je chuze po tomto typu chodniku hlavne z kopce a do kopce. Je to fakt o usta.
Deset minut pred desatou jsem tedy byla u budovy muzea. V nedeli tu vsechny pamatky otviraji v deset. Muzeum jsem si stihla prohlednout, nez se do nej nahrnuly zajezdy. V hornim patre jsou exponaty tykajici se hlavnich etnik Sarawaku, v prizemi vycpana zvirata. Kousek od tohoto muzea, ktere je soucasti sarawackeho muzea a budova je oznacovana jako stare kridlo, melo byt nove kridlo. Jenze pres most byla jen velka dira staveniste.
Prosla jsem se parkem s pamatnikem hrdinu a zamirila smer nedelni trh. Ulice Satok je dost dlouha a oproti ocekavani se trh kona az za mostem pres reku Sarawak. Dobra ctvrt hodina chuze. Po ceste jsem sedla na obed do "mekace" (opet jsem nemela chut na ryzi ani nudle).
Trh je v zastresene hale. Hlavnim sortimentem je ovoce a zelenina. Take ryby, rostliny a nejake obleceni. Dosla jsem do zadni casti trhu, kde na parkovisti meli rozlozene stanky ovocnari. Zaujalo me ovoce nazyvane hadi kuze. Slupka mela vroubkovani jako hadi kuze. Porucila jsem si za ringgit. Pry je to kysele a dobre na zaludek. Jeste stesti, ze jsem si nevzala vice. Vecer jsem si jednu kulicku oloupala a pak krivila pusu jak to bylo kysele. To se nedalo jist.
S sebou jsem si koupila i nejake to mango a draci ovoce (dragon fruit).
Cesta zpet do centra byla zdlouhava. Zamirila jsem k kuchingske mesite, pred kterou je jedno z autobusovych nadrazi. Lepe receno ulice, kde stoji zelene mestske a primestske autobusy. Zjistila jsem si, ktery mi zitra pojede do prirodni rezervace Semenggoh a zamirila do Indicke ulice, ktera patri k jednem z nakupnich zon. Zde lze sehnat levne latky a obleceni. Ulice je zastresena a v budoucnu ji budou dlazdit.
Dalsi zastavkou byla budova stareho soudu, dnes nazyvana Sarawacky turisticky komplex. Budova z konce 19. Stoleti ma pekne pruceli s hodinovou vezi. Pred ni byl v roce 1924 postaven pamatnik Charlesi Brookovi.
Uvnitr je kavarna. Nechala jsem se zlakat dortikem a ovocnym frape (ceny jsou evropske). Konecne jsem si sedla. Nohy uz me bolely.
Zaver dne jsem stravila okukovanim obchodu.

Dopoledni canopy a prelet do Kuchingu

O pul devate zacinala dvouhodinova prochazka ke canopy. Jako vsechn7 dny jsem se vzbudila po seste. K snidani dostala palacinky a francouzske toasty a pred osmou se vydala do parku.
Zelena stromova zmije se z palmoveho listu presunula o par metru dal na jinou rostlinu. Zamestnanci parku misto obehnali paskou.
Na canopy nas bylo osm. Prosli jsme jiz znamou trasou smerem na Deer Cave. Za mostem pres reku Paku jsme odbocili doleva. Po schudkach vystoupali do chatky, odkud zacinalo pul kilometru dlouhe canopy. Vysute mostky ze stromu na strom se kyvaly. Spise nez na okolni krajinu jsem se soustredila na chuzi po mostcich. Cikady mohutne rvaly. Tady v lese opravdu neni ticho.
Nazpet ve sprave parku jsem si sedla do restaurace, dala si talir cerstveho ovoce. Let do Kuchingu jsem mela ve ctvrt na dve. Bohate stacilo, kdyz se na letiste vydam ve dvanact. Za pet minut jsem tam.
Do restaurace dosla Amy. Chvili jsme se bavily, pak si vymenily kontakt a ja sla na hostel dobalit. Pred pred dvanactou jsem byla na lestisti. Je to sympaticke male letiste. Klimatizovana cekarna je primo u drahy. Letaji sem letadla z Miri, Kota Kinabalu a Kuchingu. V pripade spatneho pocasi se ale let rusi. Tak doufam, ze se ty mraky, co sedi nad horami, nepresunou niz. Dnes si tu asi uziji dalsi peknou bourku z horka. Ty bourky me tu bavily.
Pul hodiny pred odletem jsme byli v cekarne 3. Vypadalo to na "soukromy" jet :-). Anglickemu paru, ktery nekolik noci stravil ve stejnem hostelu, se to stalo pri ceste sem z KK. Na palube byli jen oni dva a personal.
Nakonec nas letelo asi sest. Cesta trvala necelou hodinu a pul. V cene sendvic a piti.
Vymotat se z letiste byla otazka par minut. Ve vstupni hale jsem si u prepazky zaplatila taxi. 26 ringgitu a za zhruba ctvrt hodiny jsem byla u hostelu Le Nomade. Svitilo slunce. Podle taxikare zacalo pred dvema tydny obdobi sucha. To znamena, ze pres den zaprsi, ale ze nelije v jednom kuse. Tak to pry bylo jeste pred dvema tydny. Kdyz jsem priletala na Borneo, precetla jsem si dokonce v mistnich novinach, ze oblast Kuchingu je kvuli neustalym destum poostizena povodnemi. Takze zatimco v Sabahu bylo obdobi sucha jiz nekdy od konce ledna (nebo i dele), v Sarawaku pretvavalo obdobi destu. A nyni nastalo obdobi sucha. Pekne mi to vyslo. O to mi take slo, necestovat v destich.
Mela jsem zabookovany single pokoj. Potrebovala jsem trochu klidu a soukromi. Cena 35 ringgitu za noc je dobra. Je to sice pokojik bez oken a s vetrakem, ale cisty a hostel taky vypada utulne.
Hned jsem se sla projit a seznamit s nabrezim. Kolem nabrezi byl nejaky workshop. Nasedla jsem na jednu z "gondol" a nechala se prepravit na druhy breh, kde stoji bila pevnost Margharita a velka zlata stavba pripominajici lotus - statni snem.
Fort Margharita byla obrannou pevnosti, kterou nechal vybudovat druhy radza Charles Brooke a pojmenoval ji po sve zene. Pevnost mela chranit mesto pred piraty. Ani jednou se z ni vsak nestrilelo. Az do druhe svetove valky od osmi do pate ranni co hodinu se zvolavalo "All`s well". Odpoved prichazela i ze sidla radzu Astany a pevnustky Square Tower na druhem brehu reky.
Pod pevnosti je nahrobek Anthonyho Brooka - pateho v nastupnictvi na pozici radzi. Ten zemrel v roce 2011. Po druhe svetove valce predal treti radza Sarawak Britanii a od roku 1963 je soucasti malajske federace.
Park kolem pevnustky a statniho snemu je neudrzovany. Jakoby kdysi zde staly domy a dnes po nich zbyla jen vydlazdena plocha a nejaky ten schod.
Nechala jsem se prevezt na gondole zpet.Zastresena gondola je motorova a gondolier ovlada smer pomoci dvou padel.
Vydala jsem se po nabrezi obhlednout workshop. Vetsinou slo o technologie. Vlezla jsem do nekolika obchudku bazaru. Sortiment jsou suvenyry. Obchudky bazaru lemuji cast nabrezi.
Se stmivanim jsem prohlidku mesta ukoncila.

Ctvrty den v NP Mulu - Paku Waterfall, jeskyne Langang a nocni prochazka k resortu Mariot

Vcera toho moc nenaprselo. Neco mi rikalo, ze dnes si to pocasi vynahradi. Rano ale bylo pekne. Dnes jsem mela jen odpoledni organizovanou tour jeskyni Langang, konkretne jeji casti "Fast Lane". Dopoledne jsem se tedy vypravila k vodopadu Paku. K nemu pruvodce neni nutny. Cesta k nemu vede z casti po drevenem chodniku a z casti je sterkova. V noci pres dreveny chodnik spadla cast stromu, tak jsem pockala, az ji pracovnici parku odstrani pomoci motorove pily. Bylo to v miste, kde jsme vcera videli zelenou stromovou zmiji. A ona na te vetvi stale jeste byla. Kousek za odbockou na vodopad kvetla u cesty velka ruzova kvetina Amorphophallus, ktera laka hmyz do sveho kvetenstvi a ten se tam pak rozlozi. Takova velka masozravka.
Vodopad je maly. V rece pod nim je mozno se koupat. I kdyz jsem mela plavky, nejak se mi nechtelo macet a byt cely den v mokrem. Podivala jsem se na nej a sla nazpet. Po jedenacte si prosla naucne muezum o parku, zhledla dokument a sla se do restaurace naobedvat. Na palmovem listu u vchodu na most si hovela dalsi zelena zmije. Kvuli bezpecnosti byl usek obehnan paskou.
Po obede jsem zabijela cas do odchodu na prohlidku jeskyne prohlizenim encyklopedii, ktere maji na recepci.
Ve dve zacinala tour. Pruvodce mi nejdrive rekl, ze jsem nahlasena jen ja, na posledni chvili se prihlasila jeste jedna Australanka, tak jsme byly dve. A dva pruvodci. Takze takova soukroma tour.
Nasedli jsme na clun a byli dopraveni kousek za vesnici Pandanu. Z dalky se blizil dest. Sli jsme po stezce vedouci z druhe strany k vodopadu Paku. Odbocili jsme na schudky vedouci k vchodu do jeskyne. Fast Lane je odbockou jeskyne Langang. Neni nijak bohata na krapnikovou vyzdobu. Je to vodou vymleta chodba. Na nizkem strope jsme ale mohli videt vlastovci hnizda se spici vlastovkou uvnitr a nebo treba visiciho netopyra. Ve zdejsich jeskynich zije nekolik druhu netopyru. Vcera jich z Deer Cave pry vyletaly az tri miliony.
Usek, ktery jsme prochazeli byl dlouhy 1,5 km. Napojili se na Langagng Cave a po necele hodine byli opet na dennim svetle. Jiz bylo po desti. Ale dusno nasznacovalo, ze to nebylo vse. Po ctvrte jsme dojeli zpet k recepci. Na veceri bylo jeste brzy. Chtela jsem se pred setmenim jeste vypravit k Mariot Resotu, coz je novy luxusni hotel asi 20 minut pesky po silnici. Kdyz jsem ale vysla z parku a videla tu cernou oblohu a v dalce destovou clonu, zamirila jsem na hostel. Posledni metry jsem radsi dobihala. To, co se blizilo, nevypadalo nijak privetive. Dnes se oba pary odhlasily a dum zustal jen pro me. Akorat vcas jsem dosla dovnitr. Odlozila veci a sledovala, jak se rozprselo a jak bourka buraci. Doprovazel ji docela silny vitr. Ten nahnal dest az do kuchyne a pres jedno z oken, ve kterem je jen sit. Kdyz se prvni lijak utisil, vybehla jsem na silnici nafotit hrozive vypadajici bourkova mracna, ktera se valela na jedne strane. Nad parkem jeste prselo. Prestalo az pred sestou. Bratranec majitelky prijel nahodit generator. Pote jsem se vydala na prochazku k luxusnimu resortu. Cast. Oblohy byla jasna, cast stale jeste pokryvaly mraky. Obcas se zablesklo.
Mariot Hotel stoji u reky. Zrovna zapadalo slunce a pekne nasvetlovalo krajinu. Sedla jsem si do restaurace pred hotelem a na dorouceni bratrance od majitelky hostelu, ktery tam pracuje, si dala divoke prase v bbq s ryzi. Ta barbeque omacka byla dost paliva. Pak jsem se sla projit arealem hotelu. Byla jiz tma. V ruce baterku a snazila jsem se na okolnich stromech objevit nejake zvire. Samozrejme bez uspechu. Jedine, co jsem videla, byly tisice hvezd na obloze a nejaka ta svetluska. Areal resortu je rozlehly. Nechapu, na co tu maji tolik apartmanu. V resortu musi byt jen hrstka lidi. Celkove tu neni moc turistu a ti co tu jsou, bydli hlavne v arealu parku.
Zpatecni cesta nocni krajinou byla fajn. Nekolikrat po silnici projela prazna dodavka Mariot Hotelu, obcas mistni na motorce. Dosla na hostel a zjistila, ze na hostelu nakonec nebudu spat sama. Odpoledne asi dorazily dve holciny.
Zitra me rano ceka canopy a po poledni jiz odletam do Kuchingu.

Celodenni The Garden of Eden & Valley Walk - Deer Cave, Lang Cave

V noci nekolikrat vydatne prselo. Rano sice bylo pod mrakem, ale obcas prokukovalo slunce. To slibuje peknou tour. Plavky mi samozrejme v te vlhkosti neuschly, takze  jsem je oblekla mokre (stejne by za chvili zase zvlhly od potu).
Majitelka dnes odleta na nekolik dni za manzelem a synem do Miri a o dum se pry bude starat bratranec. Dala mi ale nekolik instrukci ohledne pripravy snidane a kdyby nahodou prisel nejaky novy host. Patecni noc budu v dome sama. Dnes odjizdeji dva pary.
O pul desate zacina celodenni tour k jeskynim Deer Cave a Lang Cave, behem niz mame trochu dobrodruznejsim zpusobem prochazet jeskyni. Na recepci me ujistili, ze se neplave, ze nepotrebuju podvodni fotak.
Nakonec to bylo dobrodruznejsi, nez jsem cekala. Diky nocnim destum byla hladina reky docela vysoko a meli jsme ji brodit...to ale predbiham.
Na tour jsem se opet setkala s Amy z Anglie, kterou jsem poprve potkala pri vystupu na Mt.Kinabalu. Krome nas sly na tour i ctyri Nemky. Pruvodce Henry nas predem upozornil, ze pokud by se obloha zatahla a nekde by zacalo prset, dopoledni akce, kdy se prochazi rekou tekouci jeskyni Deer by byla zrusena. Voda v rece totiz muze do pul hodiny stoupnout o nekolik metru.
Vydali jsme se po stezce k Deer Cave. Po ceste jsme videli nejmensi bornejskou veverku, ktera byla jako mys, netopyra spiciho v zatocenem listu a na vetvi stromu zelenou zmiji. Prvni "velky" a nebezpecny had. Henry nas predtim upozornoval, ze by v tom miste mohli byt na strome hadi, ale zadneho nenasel. Zato ja jej nasla. Lezela si tam tak dva metry nad nasimi hlavami a koukala na nas. Treti den v Mulu, treti had.
Kousek od jeskyne Henry zjistil, ze nemecka osadka nema celovky. Pres vysilacku zavolal na recepci a dva ze zamestnancu jim nejake dovezli na motorce.
Po chodnicku jsme prochazeli obrovskym vchodem jeskyne. Cela chodba byla velka. Strop byl snad v dvacetimetrove nebo i vetsi vysce. Nekde ze stropu padala dolu voda. Jako, kdyz tece voda z konve.
Jeskyne je jen sporadicky nasvetlena. Dosli jsme na misto, odkud mela zacinat ta dobrodruzna cast dne. Meli jsme sestoupat k rece a podel ni a ni projit a vyjit z jeskyne. Henry me dopredu upozornil, ze se klidne muzeme brodit po krk ve vode. Tak jsem schovala fotak do snad nepromokaveho vaku, batoh obalila plastenkou a vyrazili jsme. Ostatni meli vodeodolny plastikovy pytel. Ja ale zase mela neklouzave boty do vody, ktere se mi jiz tolikrat osvedcily na podobne akce. Nejdrive jsme se brodili jen po zadek ve vode. Prelezali jsme kameny a utesy pokryte jemnym netopyrim trusem. Nad nami byla ve strope obri cerna dira, ktera saha podle Henryho do vysky 120 m. Zde spi netopyri. Jsou jich tam nekde ve tme statisice. Odtud pote pred setmenim vyletaji za potravou. Na jejich exodus si odpoledne take pockame. Je to jedna z hlavnich atrakci parku. Netopyri exodus.
V jednom miste bylo vse cerne od trusu a vzduch bych prosycen ne zrovna libym zapachem. Jak jsme prelezali jednotlive kameny a skaly, museli jsme se nutne pridrzovat, takze jsme tim sahali do netopyriho trusu. U vychodu z jeskyne nas cekala zajimava cast. Henry rikal, ze budeme plavat. Ja doufala, ze ne. O tento fotak jsem nemohla prijit. Nejdrive nam Henry nazorne predvedl, kudy mame rekou prochazet a pokud bude voda sahat. Sahala mu po bradu. Je pritom o par centimetru vyssi nez ja. Takze me cekalo polozit si batoh na hlavu a pomalu jit podel skalni steny a jednou rukou se ji pridrzovat, abych nezapadla do hloubky. To by znamenalo namoceni batohu. Rizikovy usek byl dlouhy asi jen pet metru. Nastesti jsem jej zvladla bez uhony (tedy muj batoh s fotakem). Prosli jsme udolim, kterym proteka reka a zacali stoupat do kopce. Cilem byl vodopad, kde jsme mohli plavat a take nas cekal obed, ktery jsme vyfasovali na zacatku vyletu a ktery jsme si vlaceli. Vystup lesem po uzke cesticce v sobe nesl riziko "napadeni" pijavici. Ja v botech do vody s holymi lytky...nastesti me po ceste k vodopadu zadna nedostala.
Vodopad byl konecne vodopadem a ne jen slabym curkem vody na skale. Pod nim je tune, ve ktere jsme mohli plavat. Voda byla prijemne osvezujici. Myslim, ze je to ta sama reka, ktera proteka i jeskyni.
Vytahli jsme obed a sedic na kamenech kolem vody pojidali smazenou ryzi s kouskem kurete. Henry se podival na sedou oblohu a zavelel k odchodu. Museli jsme se dostat stejnou trasou zpet "do bezpeci", nez zacne prset. Spakovali jsme nedojedeny obed a vyrazili nazpet. Ke konci "pijaviciho" useku me Henry upozornil na jednu pijavici na me noze. Nastesti se jeste neprisala a Henry mi ji zdelal. Amy ale nemela to stesti a jedna se ji dostala pod dzinove sortky az na intimni partie. Auu. Pry to neni prvni pripad, ze se to stalo. Jeste stesti, ze jsem se na tento vylet vydala v trictvrtecnich elastacich, pod ktere se nic nedostane...I Henryho jedna pijavice dostala.
Obloha se opet rozjasnila, tak jsme pred vchodem a brozenim s batohem na hlave mohli dojist obed a pripadne si zaplavat. Z jeskyne ale vanul oder netopyriho trusu a trochu mi kazil relax u vody.
I zpatecni brozeni vodou sahajici po bradu jsem zvladla bez uhony. Cast trasy nazpet vedla jinudy a trochu jsme si uzili speleologii.
Kdyz jsme meli za sebou tuto dobrodruznou cast, meli jsme cas i na lepsi prohlidku jeskyne. Ted nam jiz bylo jedno, jestli prijde dest a zvedne reku. Z jednoho uhlu pripomina okraj jednoho z otvoru do jeskyne lidsky profil. Tady jej nazyvaji Lincolnuv profil.
Z Deer Cave jsme se vydali k sousedni jeskyni Lang Cave, ktera svou krapnikovou vyzdobou pripomina ty nase jeskyne. Jeskyne je kratka, ale pekna.
Pred ctvrtou jsme si sedli do "hlediste" na prostranstvi pred Deer Cave, dostali caj nebo kavu a cekali na netopyri exodus jeskyne. Ten nastava mezi ctvrtou a sestou. Slunce stale svitilo a ja doufala, ze kolem pate neprijde bourka s destem, jako tomu bylo posledni dva dny. I v pet slunce porad svitilo a mraky priplouvaly a odpolouvaly. A netopyri porad nic. Ani o pul seste predstaveni nezacalo. Davali si na cas. Az nekolik minut pred sestou jsme zahledli nejake deni pred jeskyni a pak prvni netopyri mrak stoupajici podel skalni steny nahoru. Na obloze zacalo pekne divadlo cernych utvaru pohybujicich se jako had. Divala jsem se na to divadlo pres deset minut. Pomalu se stmivalo a me zacinala byt zima a mela jsem hlad. I Amy. Vydaly jsme se spolecne jeste s dvema pary, ktere se mnou bydli, nazpet. Deer Cave je od recepce vzdalena okolo 2 km. Dochazeli jsme za tmy a za stale blizsiho bliskani se. Prvne jsem si chtela v restauraci objednat veceri s sebou, ale vypadalo to, ze se kazdou chvili rozprsi, tak jsem nudle pojedla na miste. Dest ale nikde. Nasadila jsem celovku a rychlou chuzi zamirila na ubytovani. Obzor co chvili rozsvitil blesk. Kolem cesty obcas poletovaly svetlusky. Prset zacalo, az pozdeji, to uz jsem byla po sprse. Ale hned zase prestalo. Vcera se asi vyprselo i za dnesek. Tak snad mi pocasi bude prat i zitra. Byl to zajimavy den a jsem rada, ze jsem si zvolila tuto variantu prohlidky Deer Cave a ne jen odpoledni prochazku po suchu.

Dopoledni prohlidka Wind Cave a Clearwater Cave a odpoledni prochazka botanickou stezkou se zastavkou na vyhlidkove vezi

Vzbudila jsem se do oblacneho dne. Dopoledne jsem mela na programu prohlidku dvou jeskyni - Wind Cave (vetrne jeskyne) a Clearwater Cave (jeskyne s pruzracnou vodou). Tour zacinala o tri ctvrte na devet. K snidani jsem dostala klasicky toastove chleby, nejake ovoce, vajecnou omeletu a caj.
Rano bylo nejake sere. Na to, ze bylo po osme, kdyz jsem vychazela, byla docela tma. Proc tomu tak je nam rekl pruvodce Peter. Dnes kolem pul devate je nad jiznim Borneem zatmeni slunce. Kdyby nebylo pod mrakem, mozna by jsme jej videli. Tady ale jen castecne. Pry je to rarita po vice jak 300 letech.
Na recepci jsem doplatila vsechny zamluvene aktivity. Na tour jsme vyrazeli po rece na tradicnim clunu. Prvni zastavkou byla nedaleka vesnice Batu Bungan Longhouse, kde jsme meli moznost si koupit nejaky z rukodelnych vyrobku etnika Pandan. Toto etnikum je puvodne kocovne a obyva tropicky les. Pote, co byla oblast kolem hory Gunung Mulu vyhlasena narodnim parkem navic zapsanym na seznamu UNESCO, zakazala malajska vlada komukoliv v parku bydlet, natoz kocovat z mista na misto a stavet si drevene vesnice. Vlada pro toto etnikum zacala stavet vesnici u reky pred parkem. Prvni domy ale shorely. Zrejme v nich Pandanove nechali horet svicku. Pote jim vlada postavila zdene domy. Starsi clenove vesnice moc s timto zpusobem zivota na jednom miste nesouhlasi, mladsi generace to ale chape a vita.





Prevazna cast jejich vyrobku jsou nahrdelniky ze semen, proutene tasky, pistalky, na ktere stare pani hraji nosem, a naramky z koralku. U trznice je nekolik tabuli s informaceni o historii a zpusobu zivota tohoto etnika.
Po dalsich deseti minutach plavby na motorovem clunu, jsme vysedli u mola pod Wind Cave. Vystoupali po drevenem chodnicku ke vchodu do jeskyne. Na stene v jednom vyklenku u vchodu se na sebe tisnili ovocni netopyri. Ti jsou mnohem vetsi nez ti bezni netopyri pozirajici hmyz. Zivi se ovocem a vetsinou na ne lze narazit prave u vchodu do jeskyni. Wind Cave je beznou jeskyni. Nijak zvlast me svou vyzdobou neomracila.
Ke Clearwater Cave jsme presli po stezce podel vapencovych sten. V jednom miste priroda vykouzlila stejne utvary, jako slavne Pinnacles, ke kterym se putuje tri dny a dve noci a trek je pry narocnejsi nez vystup na Mt.Kinabalu (a to se nesplha do takovych nadmorskych vysek).
K jeskyni vede vice nez 200 schodu. Predtim, nez jsme se vydali na vystup, jsme se zastavili na chvili na prostranstvi pod schody urcenemu k piknikum. Kolem tece reka Clearwater, ktera predtim proteka jeskyni. Zde se pozdeji budeme moct osvezit koupeli.
Nez jsme zacali stoupat, zpozoroval Peter na schudku maleho hnedeho stromoveho hada. Na dotaz, zda je jedovaty, rekl, ze knihy rikaji, ze neni. Had se po chvili koukani na nas schoval pod schody. Mesic jsem hada nevidela a ted behem dvou dnu jiz dva. Celkove je to tu opravdova dzungle. Spousta hmyzu, jesterek, gekonu. Pry v lesich ziji i velka zvyrata jako opice, levhart oblackovy, bornejsky sun bear atd. Ale z vetsich savcu jsem videla jen veverky, kterych je kolem parku docela dost.
Docela dost je tu i komaru. To me docela prekvapuje, protoze jsem cetla, ze diky milionum netopyru, kteri kazdy vecer vyletaji z jeskyn, tu komari nejsou. Dnes na me pritom utocili jak zbesili. Videla jsem vic komaru nez za celou dobu v Sabahu, kde me dostal jen jeden nebo dva.
Jeskyne Clearwater je pry nejdelsi jeskyni v Jihovychodni Asii. Do dneska se prozkoumalo jejich 204 km. Patri tak do desitky nejdelsich jeskyni na svete. To nam alespon rekl Peter. Velky vchod do jeskynniho systemu je lemovan krapnikovou vyzdobou na niz je jednolista rostlina, ktera pry roste jen na teto stene. Sesli jsme do velkeho salu a nejdriv se vydali do "Lady`s Cave", ktera je kousek od vchodu do Clearwater Cave. Obe jeskyne ale nejsou spojeny. Zatim se nenasel pruchod.
Sestoupili jsme do Clearwater Cave. Proteka ji pruzracne cista reka. Ti, kteri si zaplati dobrodruznou speleologickou tour, zde konci plavanim rekou. Behem zhruba sesti hodin prochazeji 8 km jeskyni, nekde se musi proplazit sterbinou a posledni 1,5 km plavou prave v rece Clearwater. Mohla by to byt zajimava tour, kdybych si ji mela jak zdokumentovat.
Po prohlidce jeskyne, kterou poletovalo mnozstvi vlastovek, jsme dostali asi 20 minut na koupel v rece u piknikove zony. Reka ma prijemnych 24 stupnu. Pro mistni je to moc studene. Pro nektere navstevniky, jako francouzska skupinka z Reunionu, byla take studena. Pro me byla osvezujici. Ani jsem neresila, ze bych se z plavek prevlekala do sucheho. Tady z cloveka leje pot od rana do vecera (a to leje je mnohdy doslova), obleceni nebylo stejne vlhke, tak jsem je natahla pres plavky a plulo se nazpet ke sprave parku. V jednu tour skoncila.
Na obed jsem si zasla pred areal parku do restaurace mistnich. Dala jsem si kure pripravovane v bambusu s ryzi. Bylo to vynikajici.
Zbytek odpoledne jsem se chtela projit po botanicke stezce, kterou jsme vcera prochazeli behem nocni prochazky. Na trase je i vyhlidka nazvana "tree top tower". U sekuritaku parku jsem si vyzadala klic ke vezi a sla na prochazku.
V noci ta trasa vypadala zajimaveji. Krome motylu a jesterek jsem nevidela zadne zvire. Rozhledna je nastesti kovova s normalnimi schody, zadny zebrik na kmeni stromu ve stylu Danum Valley. Pry se odtud dobre pozoruji ptaci. Ja ve vetvich objevila jen letajici jesterku.
Pomala prochazka mi zabrala dve hodiny. V kavarne jsem si vsimla cedule, ze za poplatek 5 ringgitu dostanu na recepci heslo k wifi. Rozhodla jsem se do toho investovat. I kdyz je to pekne pomaly internet.
Pred patou jsem se vydala z parku ven zpet na ubytovani. Pro dnesek toho bylo dost. Nad horami uz se zase valely cerne bourkove mraky. V dali jsem videla i duhu. Vcera prisla bourka take kolem pate. Dnes ve ctvrt na sest, kdyz jsem vychazela ze sprchy. Dnesni slejvak ale byl obrovsky. Vzduch se diky tomu procistil. Bourka se po sedme vratila. Sedela jsem na verande a pozorovala bliskajici se obzor. Jake jsem mela vcera stesti, ze nam behem nocni prochazky tak nelilo.
Doufam, ze budu mit stesti na pocasi i zitra, kdy jdu celodenni tour The Garden of Eden & Valley Walk zakoncenou pozorovanim milionu netopiru vyletajicich z jeskyne.

Dopoledni vyslap k petrolejovemu muzeu, odpoledni prelet do NP Gunung Mulu

Let do NP Mulu mam az pred druhou odpoledni, taxikar me prijede vyzvednout ve ctvrt na jednu, tak jsem mela dopoledne volne. Vcera se mi trajdat po meste nechtelo a navic, petrolejove muzeum zachycujici tezebni minulost Miri byva v pondeli zavrene, tak jsem se ani na kopec Canada Hill, odkud je pry pekny vyhled na mesto, nehnala.
Dnes dopoledne jsem si ale tuto pamatku nechtela nechat ujit. Sily se mi vraceji, kasel zustava. Po snidani (toast s marmeladou, banan a caj) jsem se vydala smer muzeum, ktere je na kopci. Muzeum otvira v devet. Vyrazila jsem po ctvrt na devet. Nejdrive jsem musela proklickovat pres nekolikaproudou silnici (nejak tu moc prechody se semafory neresi, tak se prebiha, kdyz nic nejede, nebo je jistota, ze se to stihne). A pote se vydala po silnicce smerem vzhuru na kopec. Pot ze me lil jiz od zacatku. Natoz pri vyslapu. Ta vlhkost je tu neskutecna. Bylo polojasno, ale slunce nastesti zatim moc nepralo.
K muzeu jsem dosla v devet. Areal kolem byl liduprazdny. Pred muzeem stoji jako pamatka prvni tezebni vez c.1 "the old lady", ktera zde byla postavena v roce 1910, kdy nastal tezebni boom v Miri. Tezba na pevnine trvala do 70.let, pak se presunula na more.
Prohlidka muzea je zdarma. Vysvetluje se v nem jednak vznik lozisek ropy a plynu, jednak tezba a historie tezby v Miri.
Miri byla puvodne rybarska vesnice. Poprve Evropane zaregistrovali existenci ropy v oblasti v 80.letech 19.stol. Ale v te dobe po rope nebyla poptavka. Tezba se rozjela az 1910 a z vesnice se stalo prosperujici mesto, ktere je dnes po Kuchingu druhym nejvetsim mestem Sarawaku.
Vyhlidka na mesto a pobrezi je odtud pekna. Pred desatou jsem zamirila zpet na hostel. Byla jsem durch spocena. Sprcha byla nutna. Po ctvrt na jednu pro me prijel domluveny odvoz na letiste. Bohate pry staci byt na letisti hodinu pred odletem.
Mam pred sebou pet dni v prirode. Pet dni mimo internetovy signal. Hostel v Kuchingu jsem si zamluvila jiz vcera. Ridic mi dnes rekl, ze v Kuchingu jiz dva mesice jen prsi. Tak snad se do peti dni to pocasi umoudri a bude stejne privetive, jako bylo doted.
Letelo se mensim letadlem spolecnosti MasWings. Vyhledy na krajinu byly zajimave. Nejdrive plantaze palem olejnych a pote lesy a reky. Behem pulhodinoveho letu jsem dostala sojove mleko. Celkove me letenka prisla na 150 ringgitu (nakoupena dopredu).
Jiz behem pristavani jsem mohla z okenka obdivovat krajinu vapencovych skal porostlych tropickym lesem. V dali otvor velke jeskyne. Skvely "vyhlidkovy let".
Bylo polojasno. Mraky na obloze ale slibovaly pozdejsi prehanky.
Zrizenci nalozili nase zavazadla na vozik a ten pak odtlacili tech par metru k budove maleho letiste, kde jsme si je postupne rozebirali, jak je zhazovali z voziku.
Jelikoz je letiste jen 1,5 km od spravy parku, vydala jsem se po silnici pesky. Po par desitkach metru jsem narazila na prvni ubytovani u mistnich. Tam to ale nevypadalo moc utulne, tak jsem pokracovala dal. Zeptat jsem se sla do D`Cave Homestay. V domku nejdriv nikdo nebyl, pak prijela majitelka. Myslenku na vlastni pokojik jsem nechala zajit po zjisteni ceny 50 MYR. Za 25 jsem vzala jednu postel ve spolecne loznici. Stejne tu nikdo nebyl, i kdyz majitelka predstirala, ze asi bude mit plno.
Nechala jsem veci u postele, kterou mi jeste musi povlict a vydala se do parku. Hlad se take hlasil o slovo. Bylo po treti a restaurace pred parkem zrovna mela do peti pauzu.

Jiz po ceste jsem se nemohla nabazit toho pohledu na zelene okoli. Krasne misto. Zadny betonovy panelak, jen obcas dreveny domek mistnich.
Sprava parku je pres most pres reku. NP Mulu je od 70. Let na seznamu UNESCO pro svoje jedinecne jeskynni systemy a ekosystem. Vstupne na 5 dni je 30 ringgitu. Jeden ze zamestnancu mi hned nabidl jednotlive tour. Mela jsem se hned zapsat na jednotlive tour na celou dobu sveho pobytu. Kdybych mela podvodni fotak, asi bych dala i dobrodruznou speleologii, kde by slo o plavani v jeskyni a prodirani se skulinkami. Takhle jsem si zvolila navstevu jeskyni, kde se muj fotak nenamoci.
Hned na dnesni vecer mam v planu dvouhodinoou nocni prochazku (Night Walk), kde uvidim hlavne hmyz.
V restauraci v parku jsem si dala "neasijske" spagety s masovou omackou. Na strome pobihala veverka a jidelnou poletovali motyli. Opet opravdicky dotyk prirody. Jesterky jsou tu taky bezne k videni.
Obesla jsem si areal, kde by nebylo spatne se ubytovat, kdyby ty ceny nebyly tak vysoke. Bylo pred patou. V sedm zacina nocni prochazka a obloha nad horami se nejak kabonila. Vydala jsem se zpet na ubytovani. Jiz po ceste zacalo jemne kapat. Nad vapencovymi horami bylo cerno a na jedne strane byl videt destovy zavoj. Nastesti jsem na ubytovani dosla predtim, nez se spustil tropicky lijak. Bourka se brzy prehnala. Doufam, ze od pul sedme do pul desate prset nebude.

Nocni prochazka dzungli

Obloha se nakonec vyjasnila. Zpet do parku jsem sla jiz v sest. Prochazela jsem se po drevenych chodnicich vedoucich kolem chaticek a okukovala kmeny stromu. Na jednom jsem videla cervene stonozky. Na druhem dva brouky. Take jsem objevila gekona, ktereho je pry tezke zpozorovat.
Na sedmou se nas schromazdilo osm. Nase pruvodkyne nam rekla, co vse muzeme behem dvouhodinove prochazky videt. Hodne hmyzu, pavouky, gekony, zaby a kdyz budeme mit stesti i hady.
Vydali jsem se po drevenem chodnicku, ktery dlazdi vsechny trasy. Obejit jsme meli botanickou trasu. Z lesa se ozyvaly zvuky cikad a zab. Zpocatku jsme videli zabicku, pavouka. Jakmile jsme vlezli do hustsiho lesa, byli tam gekoni, velke ropuchy, ktere mistni i jedi, videli jsme nekolik druhu hmyzu pripominajiciho vetvicky. Jednoho pry jedovateho pavouka. Obcas kolem nas proletela svetluska. V jednu chvili jsme zhasli svitilny a kdyz si oci privykly, videli jsme fosforeskujici houby. A kdyz jsme zhasli v miste, kde poletovalo vice svetlusek, bylo to jako v pohadce. Oblohou obcas projel zablesk vzdalene bourky.
Ke konci se nasi pruvodkyni podarilo najit maleho stromoveho hada "vine snake", ktery je aktivni v noci a patri k nejedovatym hadum. Prvni had, ktereho na Borneu vidim. V prumeru mohl mit maximalne centimetr a na delku tak 30 cm.
Prochazka trvala dve hodiny. Pak jsem se vydala s celovkou po silnici na ubytovani. Na obloze nad parkem svitily hvezdy, na druhe strane obzoru se obcas zablesklo. Uzasna prochazka. Uzasne misto. Uz se tesim na zitrejsi prohlidku jeskyni.

Prejezd z Bruneje do Sarawaku aneb na otocku v Miri

Jiz treti den se potykam s neprijemnym nachlazenim. Energie trochu schazi. Hlavne zapisovani dojmu nejak vynechavam.
Ty dva (tri) dny v Bruneji ve me zanechaly dojem cistoty a poradku. Jelikoz nema Brunej ani pul milionu obyvatel a v BSB se koncentruje ctvrtina populace, pusobi hlavni mesto klidnym, vesnickym dojmem. Mesto je dost rozstrkane a diky mnozstvi zelene a stromu pusobi nejednolite. Lide jsou tu pratelsti.
I kdyz by se dalo jeste stravit den treba v Seria a prohlednout si ropne rafinerie a muzeum, ty dva dny na Brunej mi bohate stacily.
Dnes se presouvam o zemi dal. Tentokrat do malajskeho Sarawaku. Prede mnou jsou posledni dva tydny poznavani Bornea. Pet dni pritom stravim v nejvetsim sarawackem narodnim parku Mulu. Do parku ale nevedou zadne silnice a dostat se tam lze jen letadlem (nebo pesky po Headhunters trail). Nejblizsim letistem je pritom to v Miri. A prave v Miri stravim noc pred odletem.
Podle pruvodce toto mesto neni nejak zajimave, proto jsem moc neocekavala. Jen jsem si chtela nakoupit nejake ovoce s sebou do parku a vyprat. Dopredu jsem si zamluvila ubytovani v Dillenia GH.
V sedm rano jsem opoustela BSB a autobusem Phil Express (majitel pry spolupracoval s CK Livingstone a nejakou tu potuchu o CR ma) mirila na ctyrhodinovou cestu. Cesta me prisla na 20 dolaru. Od rana poprchavalo. Vetsi cast cesty jsem prospala. Rano jsem do sebe nacpala dve pilulky tradicni mediciny a ocekavala nejaky ten ucinek. Je fakt, ze se kaset trochu uklidnuje a ryma taky. Ale porad to nejsem ja. Jeste stesti, ze me dnes neceka nejake vetsi chozeni.
Brunejska krajina, kterou jsme projizdeli, pusobi stejne "urovnane" jako hlavni mesto. Zadne skladky, neporadek. Sem tam spalene useky (to vypada jako organizovane vypalovani travy).
Kolem 10 jsme dorazili na hranici, kde nastesti nebyl natresk. Vystupni razitko, o par set metru vstupni razitko do Sarawaku na 90 dni.
A na autobusove nadrazi, ktere je opet trochu mimo centrum jsme dorazili kolem jedenacte. Krajina kolem miri je rovinata a opet se zacaly objevovat plantaze palmy olejne.
Z autobusoveho nadrazi pry zadne lokalni busy do centra nejezdi. Taxikari se nashromazdili k dverim autobusu a snazili se ukoristit zakazniky. Moc nas nebylo. Cena za odvoz do centra 20 ringgitu. Opet jsem v levnejsi zemi.
Ubytovani v hostelu probihalo netradicne. Otevrela mi jedna z hostu a na stole recepce na me cekala obalka s klicem a instrukcemi. Majitel pry prijde az odpoledne.
Dostala jsem postel v male sestiluzkove loznicce a vypada to, ze ji budu mit pro sebe. Klimatizaci nastavila na prijemnych 22 stupnu.
A jako prvni vyrazila do pradelny, ktera je prakticky pres ulici. Bylo by mi milejsi, kdyby tu byla samoobsluzna pradelna, kde hodim do automatu mince a pockam 20 minut, nez se pradlo vypere. Je tu ale lidmi obsluhovana pradelna. Pradlena mi nejdriv rekla, ze bych si pradlo mohla vyzvednout zitra, ale potrebuji ho jiz dnes. Peru prakticky vse a nemela bych v cem spat a cim se osusit. Nakonec, pri pohledu na moji malou tasku s pradlem rekla, ze si to muzu vyzvednou dnes odpoledne. Cena 8 MYR/kg.
Hlavni potreba vyresena a nasledoval obed. K snidani jsem toho moc nedala a uz jsem mela hlad, i kdyz chut moc ne. Sedla jsem do jedne restaurace naproti Imperial nakupnimu centru a dala si studeny citronovy caj a zeleninovou polevku. To mi bodlo. Ted muzu jit objevovat moderne vypadajici centrum.
Moderni je hlavne okoli Imperialu. Jinak je to klasicke mesto. Dosla jsem do centra s umeleckymi predmety, kde je nekolik stanku s vyrobky Ibanu. Od batiku pres bizuterii z koralku, sosek ze dreva, proutenych kosu a tradicnich odevu.
Omrkla jsem ceny a sortiment. Abych mela predstavu na zaverecny nakup suvenyru v Kuchingu. Ted bych se s tim jeste netahala.
V supermarketu jsem koupila vody a jogurt, v lekarne jeste dve platicka te zazracne tradicni mediciny znacky Hurix`s (v kazdem je 6 pilulek), u stanku trs minibananu a zamirila z toho horka na hostel. Krome dvou hostu zde nikdo neni. Parada. Dnes se zrejme dobre vyspim. Klimatizace taky jen seveli a nerachoti jako ta v BSB.
O pul seste pro vyprane pradlo a zbytek odpoledne relax na pokoji.