Kolem pate rano zacal tropicky lijak, ktery trval az skoro do osmi. Jen jsem ve spanku slysela, jak dest bubnuje do strechy. Jinak se spalo dobre. Kolem chatky se vytvorilo jezero. Dojit suchou nohou na snidani bylo nemozne. Tedy, dokud prselo. Bosky, s nazouvaky v ruce jsem prosla "jezerem" do hlavni budovy. Kahauove se stale jeste pohybovali na stromech v blizkosti parku. Behem snidane prestalo prset a to jezero se z casti vsaklo, takze na zpatecni ceste jsem se nemusela brodit dvema centimetry vody na chodniku. Sbalila jsem si tech par svestek do batohu, rozloucila se s Claire a vydala se na vylet k plazi Paku. Zdolat tech 800 metru mi mela zabrat hodinu, ale za pul hodiny jsem byla na plazi. Cesta tam byla po tom vydatnem desti male dobrodruzstvi. Stezka byla nejen plna vody, ale chodilo se po kamenech a korenech stromu, nekdy drevenem schodisti. Na mnoha mistech ze svahu padala voda. Vodopad na zacatku trasy byl dnes hlucny. Prochazka to byla ale pekna. Celkove se mi zdejsi krajina libi. Spousta zelene, piskovcove skaly, voda. Plaz jiz tak okouzlujici nebyla. Krome me na plaz doslo jeste par lidi vcetne Malajce s dcerou, kteri byli v Bako poprve. K plazi priplul motorovy clun. Za chvili na me Malajec volal, jestli se take nechci zucastnit projizdky kolem pobrezi. Jen za 7 ringgitu nas majitel clunu vezme ke skale, ktera se svym tvarem stala jednim ze symbolu narodniho parku. Pripomina totiz hlavu kobry. Na projizdku kyvli vsichni, co zrovna byli na plazi. Behem jizdy zacalo mirne prset. Za chvili prestalo. Bylo mi jedno, jestli zmoknu. Stejne jsem na sobe mela propocene tricko, ktere jsem se tesila, az v Kuchingu sundam.
Obkrouzili jsme cast pobrezi a zamirili zpet ke sprave parku. Na plazi byl hloucek turistu, kteri prijeli s nejakou agenturou na den a pozorovali kahauy nosate. Bylo pred jedenactou a mirne mzilo. Dalsi vylet po nejake z tras se mi nechtel podnikat. Nastal cas navratu do Kuchingu. Nez se nas nashromazdilo vice, bylo pul dvanacte. Kormidelnik nam behem cesty ukazoval zajimava mista. Videli jsme orla. Pred dvanactou jsem vysedla v Bako Bazar. Za chvili prijel autobus. Zpet v Kuchingu jsem byla pred jednou. Hned jsem zamirila na hostel sundat ze sebe to smradlave propocene a spinave obleceni, dat si sprchu a pak na nakup suvenyru.
No hay comentarios:
Publicar un comentario