Vylet za orangutany do Semenggohu, navsteva vesnice Kampung Benuk a prohlidka muzea kocek

Vcera jsem se rozhodovala, zda se dnes vydam na jih nebo na sever od mesta. Nakonec jsem se rozhodla pro jizni stranu. Chtela jsem navstivit nejen rehabilitacni centrum pro orangutany Semenggoh, ale i dlouhy dum etnika Bidayuh ve vesnici Kampung Benuk. A doufala jsem, ze do obou mist jezdi stejna linka. Informace na internetu se ruznily.
Semenggoh neni tak proslulym centrem pro orangutany jako Sepilok, pry to tam neni tak natriskane turisty. Prvni autobus tam jel ve ctvrt na osm. Krmeni bylo od osmi. Recepcni dnes nejak zaspala a ja marne cekala do sedmi na snidani. Snedla jsem jedno dragon fruit a mango a vydala se na autobusove nadrazi. Ridic linky K6, ktera k Semenggohu jede, mi rekl, ze do Kampung Benuk nejede. Tak snad jiny bus. Do Semenggohu nas mirilo vice turistu. Jizdne 4 ringgity. Tesne po osme jsem vysedla u arealu. Zaplatila 10 MYR vstupneho a vydala se po ceste lesem k mistu, kde se orangutani krmi. Pocasi bylo vselijake, obcas mrholilo. Od pokladny az k rehabilitacnimu centru je to neco pres kilometr. Dosla jsem tam jako prvni. Orangutani zatim nikde. V jednom vybehu maji i krokodyly. Dva obri kousky pospavaly na trave. Nechtela bych takove obry potkat ve volne prirode.
Za chvili spozoroval jeden z osetrovatelu v korune stromu orangutani hnizdo a z nej vykukujici matku s mladetem. Zatim se nemeli k tomu, ze by slezli. V okolnim lese to zasustilo. Osetrovatel nam rekl, ze pokud prichazi samec, budeme se muset stahnout o kus dal. Nakonec nas odvolali k mostu. Na jednu z teras donesli banany a za chvili uz se priblizovala orangutani matka s mladetem.
Samec prisel o nekolik minut pozdeji.
Postupne se to tam plnilo lidmi. Po devate uz me to nebavilo a vydala jsem se zpet na branu. Na pokladne jsem se zeptala na autobusy do Kampung Benuk. Pry tam zadny nejede, ale muze me odvezt nektery minivan, ktery vozi navsteviky od brany ke krmeni. Mela jsem cekat. Asi po pul hodine pokladni zavolal na ridice jedne z bilych dodavek a domluvil mi odvoz. Pry me tam vezme za 30 ringgitu.
Na cenu jsem kyvla. Nevypadalo to, ze by se tu objevil nejaky bus. Vesnice je od Semenggohu vzdalena cca 10 km. Byla jsem vysazena na namesticku u "recepce", kde jedna z mistnich vybirala vstupne 8 ringgitu za navstevu dlouheho domu, sine s modely dlouhych domu a lebkami zavesenymi u stropu a prochazku po moste z bambusu. Krome me tam byla jste rodina z Kuala Lumpur. Vesnice byla temer liduprazdna. Zadne vysvetlivky, pruvodce nebo show. Dlouhy dum a obradni sin jsou centrem vesnice a jsou jedny z mala domu postavenych z bambusu a dreva, novejsi domy jsou jiz zdene. Etnikum Bidayuh tvori 8 % populace Sarawaku. Puvodne to byli animiste, nyni jsou predevsim krestane.
Dostat se nazpet do Kuchingu nakonec bylo o stesti. Ridic minivanu nechal na sebe cislo, kdybych potrebovala odvoz zpet. Malajska rodinka mi ale nabidla odvoz do Padawanu, odkud chytit nejaky transport uz nebyl problem. V Padawanu, ktery je zhruba 3 km pred Semenggohem, jsem sedla na mikrobus do Kuchingu. Ten dokonce vyjde levneji nez zelene autobusy. Nazpet jsem platila 2,50. Po dvanacte jsem vysedla na nadrazi a nasedla do busu K5, jehoz trasa vede kolem muzea kocek. Kdyz uz jsme ve meste kocek, tak musim videt i toto kycovite muzeum. Muzeum je na kopci v budove North City Hall. Plati se jen za uzivani fotaku. Cena zavisi na tom, zda budete fotit mobilem (nejlevnejsi), fotakem nebo natacet kamerou. Jiz vstup do muzea je jako do zabavniho parku. Prochazi se kocici tlamou. A pak zacina "kocici prehlidka". Sosky kocek z porcelanu, dreva, obrazky s kockami...Nejvetsi uspech ma toto muzeum mezi cinskymi a mistnimi turisty. Zde jsem opet potkala tu malajskou rodinku, co me svezla z Kampung Benuk.
Po prohlidce muzea jsem vlezla do nakupniho centra se supermarketem Giant. Nejdrive sedla na pozdni obed a pote v supermarketu nakoupila par veci jako suvenyr. Sojove omacky tu maji o hodne levnejsi nez v Evrope. Take si odvezu caj teh tarik a mistni med. Snad bude chutnat jako ten z vesnice Mari Mari.
Zpet do centra me odvezl shuttle zajistujici turistickou dopravu z Damai. Podvecer jsem stravila prochazenim obchudku v bazaru. O vikendu a hlavne vcera byla spousta zavrena. V India Street bylo po seste hodine jiz mrtvo. Tady se pracuje jen do seste. I mistni jaksi se setmenim mizi z ulic. Veceri se brzy.
Ja sedla na veceri do jedne restaurace kousek od ubytovani. Byla to zapadne orientovana restaurace s evropskymi cenami. Dala jsem si pizzu a ovocne smoothie. A pak jiz na hostel. Dalsi den jsem puvodne planovala dvoudenni vylet do NP Bako, ale hostel v narodnim parku je plne obsazen po nasledujici dny, tak si nektery den zajedu jen na otocku. Zitra se zajedu podivat do Damai do kulturni vesnice.