Vcera jsem si zaplatila puldenni vylet do Mari Mari cultural village, kde se seznamim s kulturnimi tradicemi mistnich etnik. Po tydnech vicemene v prirode nastal cas zmeny. A protoze je cas odjezdu planovan na pul desatou a prijezd az po druhe odpoledne, vydala jsem se hned po snidani omrknout trh. Ten se tahne dvema ulicemi kolem hostalu.
K videni a koupi je zde obleceni, batik, zelenina a ovoce, ruzne lecive lektvary, suvenyry (o jejich autenticite silne pochybuju, takove masky jsem videla i ve stredni Americe), tricka, vyrobky z kokosovych orechu, kvetiny a sazenice, v klecich zavreni psy, kocky, morcata, krecci (z toho pohledu by ochranci zvirat nemeli moc radost). Predpokladam, ze jsou urceni jako domaci mazlicci a ne k snedku.
Koupila jsem si par pohledu a v devet se vratila na hostal, kde si me o par minut pozdeji vyzvedl ridic agentury Riverbug. Nabrali jsme dalsi dva a vyrazili na pulhodinovou jizdu do vesnice.
Tam se jiz houfovaly skupinky turistu. Nahlasila jsem se na pokladne a za par minut si me a svedsky par vyzvedl nas pruvodce Jojo (vyslovil to jako dzordzo). U planku nas seznamil s programem a jednotlivymi zastavkami.
Prvni jsme navstivili bambusovy dum etnika Dusun. Dugunove jsou farmari, pestuji ryzi a tu take zpracovavaji do ryzoveho vina. Bud je vino sladsi nebo nesladke v zavislosti na zpusobu fermentace. Kazdy (krome deti a muslimu) jsme dostali k ochutnani panaka servirovaneoho v bambusove "stamprli". Toto etnikum take pripravuje svoje pokrmy v bambusu. Kus bambusu vylozi bananovym listem, pridaji ingredience, otvor opet zakryji bananovym listem a "griluji" na ohni 15-20 minut. Nasledovala dalsi ochutnavka.
Presli jsme k dlouhemu domu etnika Rungus. Toto etnikum mimo jine vyrabi med. Zde na Borneu jsou takove male cerne vcely a ty delaji vynikajici med. Med je tekuty a chutna po karamelu.Vubec nechutna jako klasicky med od evropskych vcel. Rungusove vydlabou dreveny spalek, na jedne casti udelaji otvor, kudy mohou vcely letat dovnitr, portou jej trochou medu, aby je nalakali a pak cekaji, az vcely spalek naplni medem. To muze trvat okolo peti mesicu. Pak spalek rozpuli a med vydlabou rucne.
Dlouhy dum neboli "longhouse" predstavuje jednu vesnici. Kazda rodina teto vesnice ma jednu mistnost, kde spi a vari. V mistnosti spi ale jen rodice a divky, synove spi mimo mistnost, aby tak hlidali.
Bylo nam predvedeno rozdelavani ohne pomoci bambusu. Drive pry meli na starost rozdelavani ohne muzi, pak se tato povinnost prenesla na zeny, ktere tuto dovednost potrebuji k vareni. Pokud divka neumi rozdelat ohen, nemuze se vdat, protoze by manzela nenakrmila.
Tretim navstivenym ukazkovym domem, byl dum etnika Lundayeh, ktere patri k "lovcum lebek". Je nejmensim etnikem. Uctivaji krokodyla jako nejsilnejsi zvire. Zde nam byl predveden zpusob vyroby vesty a lana z kury stromu. V dome pak byly vystaveny trofeje srncu a i par lidskych lebek. Na to, jestli jsou prave a nebo ze sadry, jsem se neptala.
Presli jsme k domu etnika Bajau, ktere v minulosti prislo na Borneo z Filipin. Bajau se deli na morske a pevninske. Take se jim rika bohati lide. Toto etnikum jezdi na konich, ktere ustajuje pod domem. Proto je jejich dum vyssi. Zde jsme ochutnali typickou smazenou sladkost a take pandanovy dzus. Interier domu byl vyzdoben na ukazku tradicnimi barvami zlutou, cervenou a zelenou, ktere se pouzivaji behem slavnosti.
Poslednim etnikem, ktere je v Sabahu hojne zastoupeno jsou lovci lebek Muruti. Etnikum Murut je agresivnejsi. Zde nam byla predvedena show v podobe uvitaciho cereminialu, kdy jeden z nasi skupiny predstavoval naseho zastupce, ktery jednal s nacelnikem. Ten se po pozdravu zeptal na nekolik otazek. Pak jsme byli v dvojstupu vpusteni do "vesnice". Samanka nas pri prichodu "pozehnala". Muruti jsou lovci. Lovi pomoci dlouhych foukacek vystrelujicich sipy. Kazdy z nas mel moznost si vyzkouset vystrelit sipku do terce.
Take toto etnikum zije v dlouhych domech. Zvlastnosti je, ze uprostred dlouheho domu maji ratanovou trampolinu, kterou vyuzivaji behem slavnosti. Cilem tech, kteri na trampoline skaci, je dosahnout na "totem" zaveseny u stropu. Samozrejme nasledovala ukazka a pak si to mohli zkusit dobrovolnici.
Zde jsme se take mohli nechat potetovat hennou.
Timto skoncila prohlidka ukazkovych domu peti etnik zijich v Sabahu. Etnik, ktera zde ziji je vice.
Nasledovala show v podobe tancu za zvuku tradicni hudby. Take ukazka "bamboo dance", kdy "tanecnik" preskakuje pohybujici se bambusove tyce. Tento tanec jsme si take mohli vyzkouset na vlastni kuzi. Tanecnice vybraly nekolik lidi z publika. I mne. Do rytmu jsme museli preslapovat z jedne strany na druhou a davat pozor na tyc.
O pul jedne nasledoval obed formou bufetu a pak jiz odjezd zpet do hotelu. Jojo nam rekl, ze Mari Mari je ukazkou, jak to byvalo. Dnes jiz timto zpusobem zivota zije jen nepatrna hrstka etnik. Jazyk si ale udrzuji. On sam je prislusnikem etnika Bajau.
Pri zpatecni ceste jsem se nechala vysadit na nabrezi u velke mesity. Ridic se na me neduverive dival, kdyz jsem mu rekla, ze to dojdu. Zpet to mohly byt tak 2 km podel more. Navic po moderni cyklostezce. Protoze byla nedele, v parku u plaze piknikovali mistni. V mori pak nekteri pomoci siti lovili ryby.
Po pul hodine jsem se konecne dostala k Jesselton Pointu. Opet jsem mela smulu. Prepazka, kde bych si dopredu koupila listek na Labuan byla zavrena. Byla nedele a to se prodava jen do pul druhe.
Zamirila jsem do sousedniho moderniho nakupniho megacentra Suria. V prizemi probihal konkurz na "KK ma talent". Nektera cisla jsem zhledla. Zvlaste jedna skupina tanecniku byla dobra. V dalsim patre pak probihala kampan boje proti lovu zraloku pro jejich ploutve, ze kterych se dela polevka. Tato kampan je docela rozsirena zde v Asii. Nejvetsimi odberateli zralocich ploutvi jsou samozrejme Cinane.
Byla jsem pozadana, abych take neco napsala na bileho nafukovaciho zraloka. Tak jsem se zapojila.
Projit vsechna patra bylo na dlouho. Do nekterych obchodu jsem vlezla. Dala si predrazenou zmrzlinu (ale chutnou), koupila si pekne pareo s tradicnimi batikovymi motivy a veceri dala v "sushi king"-restauraci s pojizdnym pasem, na kterem jsou talirky s ruznymi druhy sushi a japonske kuchyne. Konecne trocha zmeny.
S sebou jsem si jeste koupila na pozdeji ovocny "rojak".
Pekna vyhlidka na mesto je z vyhlidkove terasy na kopci nad mestem. Tech par schodu, co na ni vedlo, mi po vystupu na Mt.Kinabalu pripadalo jako sranda. I kdyz stehna stale jeste pobolivala. Presto jsem jiz ze schodu nesla jako starena.
Po chvilkove zastavce na vyhlidce jsem to jiz vzala na hostel.
No hay comentarios:
Publicar un comentario