Prejezd do NP Kinabalu

Abych se dostala do NP Kinabalu, musela jsem sednout na nektery spoj mirici do Kota Kinabalu. Jelikoz cesta tam mela zabrat okolo 4 hodin, vstala brzy a jiz v sedm hledala mini bus, ktery by me odvezl na autobusovy terminal, odkud jezdi dalkove autobusy. Terminal je asi 4 km od centra. Jezdi tam mini bus "batu 4". Ackoliv mi recepcni rekl, ze jizdne jsou 2 ringgity, ridic si rekl o tri. Nehodlala jsem se s nim o ten ringgit dohadovat. Jizda trvala pul hodiny. Ve tri ctvrte jsem vysedla u mista, kde stalo nekolik modernich autobusu. Tady neco jako zastresene nadrazi neexistuje. Hned si me odchytli ridici jedne spolecnosti, dali mi batoh do ulozneho prostoru, dovedli k pokladne. Nebyla to sice spolecnost, ktera je uvadena jako ta co jede tuto trasu, ale hlavne, ze autobus jel. Zaplatila jsem 40 MYR. Planovala jsem si jeste koupit neco k jidlu, ale jiz se vyjizdelo. Na batu 32 jsem si pak koupila bananove lupinky od poulicnich prodejkyn.
Na obed jsme zastavili v Ranau, 20 km od meho cile. Vysazena jsem byla na prani 1 km za spravou parku u odbocky na Kinabalu Mountain Lodge. Odtamtud to bylo na ubytovani 1 km. Byl to kilometr prudkeho stoupani a klesani. Tech az 20 kg odhadem v batozich se proneslo. Spocena jsem vyfunela k drevene chate obklopene peknou zahradou.
Zaplatila jsem si tri noci (dnesni a pak dve noci po navratu z vystupu na Mt.Kinabalu) v nekolikaluzkove loznici. Luzka jsou jako koje, takze mam soukromi. Hned jsem si zamluvila veceri.
Jiz bez zateze jsem se vydala s fotakem po ceste zpet. Obas zahledla nejakeho ptacka. Od silnice pak pokracovala k brane parku. Pred nim je restaurace, kde jsem si dala polevku a pak se sla do parku zeptat na par veci ohledne zitrka. Idealne, kdyz prijdu v osm.
Pak jsem zamirla zpet na chatu a zbytek odpoledne lenosila a kochala se vyhledy. K veceri byly nudle s volskym okem. Spat jsem sla brzy. Rozbolela me zada (asi po tom vystupu s plnou polni), tak jsem si dala prasek na uvolneni svalu a proti bolesti a to me uspalo.